blog.ijacek007.cz

Minulý týden v naší republice padaly teplotní rekordy. Ze zpráv i z internetu se na nás sypalo, jak je to najednou zlé, že v zimě je vážně zima. Teploty pod nulou ovšem zkomplikovaly situaci i mně.

Nejhorší na mrazivých teplotách je, každé ráno zprovoznit auto. Každý mráz totiž způsobuje, že kapacita baterii jde dolu a dochází k rychlému samovolnému vybíjení . V praxi to znamená, že baterie má mnohem menší sílu, než při teplotách nad bodem mrazu. Spojíme-li to s druhým problémem a to ž,e je motor i všechny kapaliny značně ztuhlé a k rozběhu tedy potřebuje mnohem více energie, máme na světě jasný problém. Pokud máte auto na naftu, kde je start mnohem více energicky náročnější, než u benzínových aut, tak máte skoro 100% šanci, že ráno start nebude tak jednoduchý. Obzvláště pokud auto nemáte přes noc v garáži, nebo nemáte vytaženou baterii z auta do tepla.

Jen v krátkosti zkusím popsat minulý týden, protože já si se startem svého naftového miláčka opravdu zažil své.

Pondělí
Celý víkend se mi díky mrazivému počasí nikam nechtělo, takže auto jsem odstavil již v pátek večer. Auto tedy na mrazu bez startu stálo přes tři dny a na startu to bylo znát. Teploměr v autě ukazuje –20 stupňů. Při dostatečném žhavení otáčím klíče. Auto však vypadá, že nenastartuje. Po chvíli se mi vynulovaly všechny přístroje, ale v poslední chvíli motor chytl a mohl jsem se vydat do práce.

Úterý
Po pondělním provozu jsem auto již neměl tolik vymrzlé, protože stálo jen několik hodin, nepředpokládal jsem tedy velké problémy. I když teploměr ukazoval o dva a půl stupně méně, tedy – 22.5 stupňů. Přes větší zimu opravdu auto problém němělo a po chvíli jsem měl nastartovaný motor. Tentokrát ani nedošlo k vynulování palubního počítače a tak jsem tedy pondělní problémy přikládal jen tomu, jak dlouho auto stálo o víkendu.

Středa
Po úterním startu jsem nečekal problém.To jsem se ovšem spletl. Po otočení klíčky bylo jasné, že je něco špatně. Motor se ani nestačil otočit a celá přístrojová deska již zhasla. Ve snaze zprovoznit auto co nejrychleji, abych mohl jed do práce, jsem zkusil auto pustit z kopce a nechat motor protočit jen díky gravitaci. Motor byl ovšem tak ztuhlý, že tady ani gravitace nic nezmohla a auto zůstalo stát akorát o několik desítek metrů dále. Bylo třeba vymyslet náhradní plán a auto nastartovat jinak – například pomocí startovacích kabelu. Startovací kabely vozím v autě celoročně, právě pro případ, že bych auto nemohl nastartovat. Problém byl ale v tom, že kabely byly bezpečně uloženy v kufru pod deskou, která kryje rezervní kolo. Díky velkým mrazům však došlo k zamrznutí kufru a tedy nemožnosti se ke kabelům dostat.

S pomocí přítelkyně a souvislého tahu kufru nahoru v obou lidech, se nakonec povedlo přemluvit kufr ke spolupráci a k otevření. Kabely byly tedy vysvobozeny a následovala další část záchranného plánu. Vydali jsme se tedy s přítelkyní ke garáži, ve které je benzínová Suzuki s představou, že nastartujeme jí a poté tedy zamrzlou Octavii. Hned u dveří jsem zjistil, že potížím ještě konec nebude, hned při pohledu na zamrzlý visací zámek od garáže. Po chvíli jsem se přeci jen dostal do garáže a tak jsem zkusil benzínovou Suzuki nastartovat.

Překvapivě po chvíli jsem již v garáži měl nastartované auto. Ale aby těch věcí co se najednou daří, nebylo moc tak zase nešli otevřít vrata garáže díky ledu, který byl na spod dveří. I ten se po chvíli podařilo odstranit a tak jsem nasedl do auta s představou, že již s otevřených vrat autem jen vyjedu a nastartuji Octavii přes kabely a mužů do práce. I tato představa byla však trochu naivní. Hned jak jsem zabouchl dveře auta, jsem zjistil, že díky mrazům a dlouhé odstávce Suzuki je olej v převodovce tak ztuhlý, že nemůžu zařadit rychlost. Po chvíli přemlouvání se mi podařilo najít jedničku a mohl jsem tedy konečně vyjet z garáže. Zcela ztuhlým, ale nastartovaným autem jsem dojel k Octavii a tu jsem pomoci kabelu nastartoval. Než se mi ale povedlo vystoupit z auta, tak jsem urval páčku na otevíraní dveří, která zamrzla a tak jsem si Suzuki musel otevřít přes stažené okénko přes venkovní kliku, abych se dostal z auta. Dalším problémem byl poté dostat Suzuki zpátky do garáže, když se nedala zařadit jiná než první rychlost. Po chvíli však převodovka přeci jen dovolila zařadit zpátečku a tak jsem auto vrátil do garáže a po více jak hodinovém manévrování,ještě k tomu v obou v botaskách, v –25 stupních jsem konečně usedl do Octavie a vydal se do práce.

Čtvrtek
Ve středu jsem se s autem opravdu natrápil a tak jsem se poptal automechaniků a na mráz jsem se náležitě připravil. K autu jsem večer dotáhl prodlužovačku a přes noc jsem nechal baterii připojenou na dobíječku, aby mi mráz tolik neubral kapacitu a neopakovali se manévry z předchozího dne. Dobíječka se ukázala jako dobrý nápad, protože jsem i za nepříjemných –20 nastartoval bez cicí pomoci.

Pátek
Po předchozím dnu, kdy jsem měl pohodový start, jsem opět nechal napojenou dobíječku. Ovšem tentokrát jsem opět nenastartoval. Vytažení Suzuki z garáže už bylo otázkou chviličky a tak jsem napojil druhou baterii, vytáhl kabely které byly již připraveny za sedadlem řidiče a né v kufru a snažil jsem se auto nastartovat pomocí druhého auta. Po chvil jsem málem vybil obě baterie, ale auto ne a né nastartovat. Z posledních chvil jsem zkusil několikrát nažhavit, k autu s připojenými kabely a ještě připojit oživovačku baterii a na poslední chvíli auto nastartovalo. Uklidil jsem tedy Suzuki a nechal jsem dobíječku přes den nabíjet baterii Suzuki, kdybych ji opět potřeboval, aby nebyla úplně mrtvá a mohla alespoň nastartovat samotné auto. I když jsem auto nastartoval, nezbavil jsem se divného pocitu, že auto i přes to, že bylo přes noc na dobíječce nebylo schopné nastartovat.

Sobota
Ráno v sobotu jsem již do práce nemusel, takže jsem měl dost času si s autem teoreticky hrát, kdyby nechytlo. Přesto jsem nějak nečekal komplikace. Ty přišly, hned když jsem otočil klíčkem. Auto opět nenastartovalo. Po chvíli trápení jsem potkal souseda, který jel okolo. Zastavil jsem jej a požádal o pomoc se startem. Pomocí kabelu jsem se pokoušel auto nastartovat, ale start se nedařil. Po 20 minutách se nakonec podařilo auto nastartovat a tak jsem dojel do servisu a nechal jsem auto zkontrolovat. Po chvíli v servisu bylo jasné, že auto nestartovalo i proto že 3 ze 4 žhavičů, které se starají o předehřev nafty nefungovaly. Díky tomu byla nafta předehřátá pouze v jedné komoře a to třetí.

Neděle
V sobotu jsem si nachystal zapojení dobíječky do auta přes konektor zapalování, tak abych mohl buben prodlužovačky schovat do auta. Díky tomu, že oživovačka baterií pouští do baterie pouze 4 ampéry, se muže připojit přes autozapalovač. Ten je jištěn 6 ampérovou pojistkou a proto mu tento proud nevadí. Buben i nabíječka je navíc v autě a tak na ně tolik nepůsobí okolní mráz tak jako když je vše venku. Díky novým žhavícím svíčkám jsem třikrát nažhavil a na podruhé jsem auto nastartoval.

Podle všeho mají mrazy přetrvávat i další týden. Myslím si, že teď s novými žhaviči bych už tolik, se startem svého plechového miláčka, trpět něměl. Mít v autě, které jezdí každý den naftový motor je takřka nutnost, bohužel nižší spotřeba je vykoupena, v případě velkých mrazů, opravdu problematičtějším startem.

V mém okolí nenastartovaly v minulém týdnu takřka všechny naftové, ale i některé benzínové auta. Doufejme, že i když mrazy budou přetrvávat, starty autům už takové problémy dělat nebudou a pokud ano, přeji všem, aby našli někoho, kdo jim ochotně se startem svého plechového miláčka i v těchto mrazivých teplotách pomůže.

auto | octavie | opravy | pocasi | zajimavosti |
Autor Ijacek.007 06.02.2012 zobrazeno 3 794x Oprava elektriky na vozíku
Když zima klepe na dveře