blog.ijacek007.cz

Dnes se vrátíme v čase a pokusíme se vybavit dávno zapomenuté vzpomínky na doby, kdy internetové připojení v našich končinách nebylo dostupné a jediná možnost, jak si doma pustit film, byla zajít si do videopůjčovny a půjčit si VHS kazetu do videa

Pojďme se ale vrátit k jednomu na první pohled obyčejnému dnu. Ke dni, kdy jsme mimo obvyklý harmonogram stepovali před školkou už v 6 ráno a čekali až nám školku otevřou.

Bylo léto roku 2002 a já poprvé držel svůj první digitální fotoaparát Olympus C1. Pojďme se na chvíli vrátit do doby, kdy většina dostupných fotoaparátů byla na kinofilm. A kdy mobilní telefon fotit neuměl.

Existují naprosto spontánní rozhodnutí, které díky kterým zažijete parádní zážitky, na které poté vzpomínáte ještě hodně dlouho. Jedním takovým okamžikem bylo rozhodnutí zúčastnit se srazu majitelů aut Fiat 126 neboli maluchu.

Byl 11.Listopad roku 2002 a já jsem si poprvé zaregistroval svou internetovou adresu. Jako první krůček jsem využil portálu Webzdarma.cz. O 14 hodin později jsem již nesl do internetové kavárny disketu se svým prvním webem.

Dnes se vrátím trochu v čase a popíšu Vám, jak jsem sám opustil plně funkční letadlo a na padáku jsem si chvíli užíval nádherného výhledu.

Svět se mění a s ním i místa, které známe. Jedním takovým místem pro mě je železniční most na trati Krnov – Glubczyce. Most stejně tak, jako železniční koleje, na místě již nenajdete. Přesto v mých vzpomínkách je na tom místě most pořád. Pamatujete si na něj také?

Dnes jsem při šmejděni v dílně narazil na starý digitální diář Casio SF4300R. Po chvíli jsem se jej rozhodl oživit a vložit do přístroje, starého téměř dvacet let, baterie. Po vložení baterií se mi podařilo diář zapnout. Na následujících řádcích Vám představím kus historie, který jsem kdysi dávno nosil v kapse.

Někdy stačí opomenout jen jednu věc a máte vystaráno. Když jsem měl polského Fiata, neustále mi bratr pomáhal udržovat jeho chod. Bez ruky automechanika bych s autem asi moc nejezdil. Auto bylo staré a spousta mechanických součástek již nefungovala úplně, tak jak měla.

Dnes jsou přenosné počítače součástí našich domácností. Klasické stolní počítače dnes ty přenosné nahrazují, hlavně díky ceně, mobilitě i možnosti kdykoliv počítač uklidit. V době, kdy jsem si kupoval svůj první notebook, tomu tak ovšem nebylo. Přenosný počítač byl mnohonásobně dražší a mnohem méně výkonný.

Má láska k výškám a adrenalinu mě v roce 2008 dostala, až do výšky 4000 metrů nad zemí, kde jsem za pomocí tandemového pilota, vystoupil z helikoptéry ruské výroby. Jaké to bylo o tom se pokusím podělit v následujících odstavcích.

Díky vlastní hlouposti jsem málem skončil na vozíku. Po pádu z cca 5 metrové výšky v krnovském lomu jsem si polámal čtyři obratle a jeden se dokonce sesunul. Míchu mi však naštěstí nepřerušil a tak mi naštěstí zůstala pohyblivost v celém rozsahu. Teď mi mou hloupost připomíná jen náhlá změna počasí.

Máte rádi zábavní parky? Já ano. Miluju kolotoče a různé atrakce. Když jsem vyslechl povídaní přátel o zábavním parku v Itálii, hned jsem se tam chtěl vydat. Představa, že bych si zaplatil vstupné a do konce dne bych mohl jezdit na kolotočích podle libosti, byla prostě super.

Při procházení archivem fotografií, jsem narazil na fotky z dob, kdy tento blog ještě nebyl. Rozhodl jsem se, že fotky nenechám jen v archivu, ale ukážu světu.

Nejednomu motoristovy se někdy stane, že mu po cestě dojde benzín. Potom musí buďto na benzínku auto odtlačit, nebo se vydat pro benzín s kanystrem. Já měl s maluchem příhodu poněkud jinou. Na benzínku jsem normálně přijel, od pumpy jsem už ale auto tlačil.

Je to již více jak 9 let, co jsem si koupil své první auto. Bylo malé. Bylo hlučné. Jezdilo maximálně 90 a to s vypětím všech sil. Nebylo na něj spoleh. Jakákoliv jízda, delší více jak 15 km, byla dobrodružstvím.