Montáž stříšky nad domovními dveřmi.

Když jsem před více jak rokem a půl pomáhal vyměňovat nové domovní dveře, dohodl jsem se s tchánem, že vymyslím a posléze nějak zrealizuji stříšku nad novými dveřmi, abych dveře ochránil od zbytečné vody a navíc abych mohl pohodlně dveře otevírat i v nepříznivém počasí. Navíc se nové dveře otevírají ven a tak v případě, že by vchod zapadal sněhem bylo by problém se ven dveřmi dostat.

Náš vchod do bytu je umístěn přímo naproti nové pergole, kterou jsem stavěl loni a tak jsem tedy konstrukci vybral stejný typ dřeva jako je protější stavba. Vzal jsem tedy dřevo a zavezl jsem jej k stolařovi, aby mi udělal konstrukci, trámy povrchově zpracoval a nachystal všechny klíny. Tak, aby na mě zbylo pouze kompletace konstrukce a vytvoření střechy.

Trámy jsem si tedy natřel a počkal jsem na vhodný okamžik, kdy bude čas na jejich navrtání ke zdi. Od stolaře jsem dostal hmoždinky i šrouby, na které jsem měl celou konstrukci jednoduše upevnit. Plán byl tedy jednoduchý a jasný. Vzít vrtačku a připevnit konstrukci ke zdi pomocí, již dodaného materiál.

Na poprvé to tak trochu nevyšlo.
Problém nastal při prvním pokusu upevnit konstrukci na zeď. Při navrtávání díry do zdi se rozletělo sklíčidlo vrtačky, ve který byl upevněn vrták. Bylo to poprvé, co se mi něco podobného stalo. Vyměnili jsme tedy vrtačky přehodily vrták a pokračovaly ve vrtání. Po navrtání první hmoždinky a poté jejím dotahováním se ve hmoždince zalomil vrut. Ano čtete správně. Při dotahování se prostě zalomil šroub určený k držení konstrukce. Druhá hmoždinka ne a ne zalézt do zdi tak hluboko, aby pořádně dotáhla trám. Následný test zátěže dílo zkázy dokonal a celý trám vyjel ze zdi pod směšnou zátěží 90 kg. Práce jsme tedy raději nechali s tím, že na hmoždinky konstrukci věšet nebudeme.

Druhý pokus
V následujících dnech jsem se vydal na nákup, abych v místním hobby marketu koupil chemickou kotvu, závitové tyče a další materiál. Plán byl jasný. Jelikož je předpokládaná váha střechy i s rezervou pro sníh přes 500 kg, rozhodli jsme se vrchní části konstrukce upevnit přes celou zeď. Na zadní straně zdi, umístit plechovou podložku z maticí a tím pádem dát střeše její požadovanou nosnost.

Další šrouby, které jsme přidávali již, buď to nebylo nutné provrtávat skrz kvůli nižšímu zatížení, nebo se skrz provrtat nedaly kvůli tomu, že směřovaly do stropu. Následovalo tedy připevnění zbylých závitových tyčí pomocí chemické kotvy. Opět úkol byl jednoduchý prostě natlačit chemickou kotvu do předem připravených děr a nechat vytáhnout se závitovou tyčí.

Jakmile jsme ale dali tubu s chemickou kotvou do pistole, pomocí které se s tuby vytlačí, tak nastal problém, že plechová pistol nevydržela tlak a nýty pomocí kterých držela pohromadě se rozpadly. Nýty jsme ještě opravili rychlým nahrazením šrouby a matičkami jako další se však zkroutilo táhlo které se stará o posun jezdce a tím naše práce skončila.

Zavolali jsme na pomoc přítele na telefonu. Ten, jakžto odborník, přijel s kvalitním nářadím a za chvíli byla chemická kotva ve šech dírách bez sebemenšího problému. Poté co cca půl hodině vytuhla, stačilo namontovat a zkompletovat konstrukci a mohli jsme de dát do budovaní střechy.

Další problémy naštěstí nenastaly a tak jsme během pár hodin nařezali všechny desky na potřebnou délku a poté celou střechu zkompletovali.

Jako poslední jsme přibyli lepenku a konečně byla stříška hotová. Pokud tedy ještě nepočítám to, že budu muset na střechu umístit šindel.

Nakonec se práce podařila. Zdaleka to, však nebylo tak jednoduché, jak jsem si z prvu myslel. Teď už ale vím, že hmoždinky nejsou moc vhodné pro větší záleže. Pokud si chcete ušetřit nervy je lepší si materiál pro připevnění kupovat sám a mít připravené kvalitní nářadí.