Nabarvené ptáče v Krnovském kině Mír

Projekce nejnovějšího filmu režiséra Václava Marhoula měla v krnovském kině zvláštní promítání. V programu kina si tato projekce vyhradila pouze jediný den, jehož součástí byl i zajímavý doprovodný program.

Před kino se totiž díky klubu vojenské historie v Deštné podařilo dopravit a „zaparkovat“ skutečný sovětský tank T-34 i s posádkou v uniformách. Vojáci v uniformách byli poté také v hledišti.

Další zajímavostí bylo to, že si toto speciální promítání nenechala ujít spousta lidí. Ohlas byl natolik velký, že se vyprodalo celé kino. Nápor návštěvníku byl do značné míry také testem obsluhy, která pouštěla do sálu diváky. Do sálu pouštěla dvojice pracovnic, které na schodech měla jasně rozdělené role. První kontrolovala papírové vstupenky a druhá elektronické. Protože se na akci většina lístků prodala online. Alespoň podle fronty soudě, tak první paní měla práce minimum a druhá nevěděla co dříve. Naštěstí potom dorazila posila, a tak se do sálu dostali všichni téměř včas.

zdroj Facebook.com

Hlavním lákadlem však bylo uvedení filmu samotným režisérem Václavem Marhoulem, který před samotným promítáním řekl pár vět. Mimo jiné prozradil, že na filmu pracoval více jak 11 let. Že připravil 17 verzí scénářů. Že bylo velmi složité získat samotná práva na film od autora, ale i o celkových nákladech na film, ale i o tom, že se natáčel více jak 110 dní. Též naznačil, že film je natočen na starou kameru, že zvukové stopy se skládaly z více jak 5 000 stop a že se ve filmu mluví minimálně, aby diváka dialogy neodváděly od vnímání celé scény.

Poté následovalo již samotné promítání téměř tříhodinového filmu. Děj filmu se odehrává ve fiktivní zemi v Evropě (údajně proto, aby se žádná ze zemí nemohla spojovat se zvěrstvy, která se během války děla). Používá proto i vlastní jazyk, který má být kombinací slovanských jazyků. Děj se točí kolem židovského chlapce, kterého rodiče odešlou za tetičkou na vesnici, aby jej ochránili před transportem. Chlapcova opatrovnice však náhle zemře a chlapec se vydává na cestu domů, aniž by věděl, kam má jít. Čeká jej tak střet s nepěknou realitou válkou zničené země a pohnutými osudy lidí, kteří se na tomto místě snaží žít.

Film se při promítání na filmovém festivale dostal do povědomí díky tomu, že téměř polovina lidí při projekci opustila sál. Děj ale i samotné ztvárnění, černobílý nádech i děs vycházející z knižní předlohy je místy opravdu velmi těžko stravitelný. Ukazuje však, jaká také dokáže být válka a jaké důsledky přináší obyčejným lidem. Těžko vypíchnout nějakou scénu jako vyloženě nesnesitelnou. Každý divák totiž film vnímá jinak a je jen na něm, jak konkrétní části filmu vnitřně pociťuje.