blog.ijacek007.cz

Blog o všem trochu jinak.

Stejný sál, stejná milující žena, nicméně vše ostatní už bylo úplně jinak. První mé dítě narozené v krnovské porodnici byla dcera, která se narodila před více jak osmi lety. Teď se mi na stejném sále, stejné budovy, stejného města, narodil syn. A zážitek to byl krásný, přestože naprosto odlišný. Dcera byla díky problémům s tlakem vyvolávána pomocí chemie. V porodních cestách se dokonce zamotala do pupečníku a musel ji v rychlém sledu událostí pomáhat primář oddělení za pomocí mírně drastických praktik. Syn se narodil spontánně, po celém dni menších bolestí, na jehož konci se v čase 3:35 objevil na tomto světe.


První písemnost informující o narození syna.

Dovolte mi abych se nyní s vámi vrátil na porodní sál a vyprávěl vám příběh, jenž ukončil těhotenství mé ženy a na jehož konci začal život našeho syna. Dalo by s říci, že vše začalo v naší manželské posteli a dozajista by to byla pravda, nicméně toto je příběh o porodu, takže se přeneseme o několik měsíců dále od onoho početí, téměř na konec těhotenství. Vrátíme se teď 5 dní před samotným porodem, a to do pátečního pozdního večera nebo chcete-li sobotní brzké hodiny ranní. To je totiž doba, kdy se má žena vyplašená bolestmi, přítomnosti krve a kontrakcemi nechala mnou přemluvit, že se vydáme do porodnice.

Jakmile jsem totiž v brzkých ranních hodinách vypnul stream, zjistil jsem, že žena ještě není v posteli, ale je ji špatně, bolí jí břicho a má kontrakce, jejíž čas i intenzita byly značně náhodné. Jakož to správný muž jsem tedy na sebe vzal ono rozhodnutí a vydali jsme se do nedaleké krnovské porodnice. Mezi tím jsme samozřejmě využili obětavé pomocí tchána, který byl ochotný v těchto brzkých hodinách opustit ono pomyslné teplo domova a vydat se k nám hlídat dceru, která právě hluboce spokojeně spala. Nechali jsme dceru tedy v bezpečí její postele pod dozorem tchána a společně s připravenou těhotenskou taškou jsme se vydali do porodnice. Jakmile jsme dorazili, obětavý personál se ženy ujal. Ta skončila na téměř hodinu a půl za dveřmi vyšetřovny a já se usadil na osiřelou lavičku v nemocniční chodbě před ošetřovnou. Už to byla změna oproti prvnímu porodu, protože v prvním případě jsem stál po boku své ženy u všech vyšetření a ani ta v porodnici nebyla výjimkou. Teď jsem trávil desítky minut sám se svými myšlenkami uprostřed nemocniční chodby a má žena byla za dveřmi ošetřovny. Po více jak hodině a půl jsem se dozvěděl, že na porod to dnes nevypadá, že ony kontrakce se úplně přerušily, ale že žena zůstane v nemocnici do rána a bude pod dohledem, kdyby se přeci jen malý rozhodl, že už je ten správný čas ukázat se na tomto světě. Odjel jsem tedy domů propustil tchána a ulehl do postele. Ráno jsem se od ženy dozvěděl, že ji propustí a že si pro ni mám přijet. Vydal jsem se tedy do porodnice pro ženu a dovezl ji domů.


natočení aktivity miminka

Vzhledem k tomu, že však šlo o falešný poplach i když v přesně v termínu porodu, později jsem tedy měl mnohem horší vyjednávací pozici co do rozhodnutí, kdy se zase vydáme do porodnice. I když se žena dozvěděla od celého personálu, že je v pořádku, že dorazila a že je mnohem lepší, když dorazí „zbytečně“ než „pozdě“, přesto nechtěla žena do porodnice znovu, pokud si nebude jistá, že je to skutečně ono. A právě proto se o 3 dny později statečně prala s bolestí téměř celé úterý, protože prostě zase zbytečně do porodnice nevyrazí. Celý den jsem se tak trpělivě ptal, jestli tedy nejedeme do nemocnice či jestli už chce odvést. Celý den žena tvrdila, že ne, že na další den má naplánovanou kontrolu v porodnici a že to do té doby zcela jistě bude v pořádku a že jde zase jen o planý poplach. Den tedy utekl, jak voda. Dceru jsme dali k tchánovi a tchýni, aby se vyspala u nich a tchán zase nemusel postupovat noční výlet, kdyby to zase přišlo a po večeři jsem se ženy opět ptal, jestli už tedy nevyrazíme. Byl jsem ujištěn že to nic není a že se půjde natáhnout, že kdyby cokoliv, tak že řekne a já tedy valil zase do svého sklepení, zapnout stream na streamovací platformě twitch. I v průběhu streamu jsem žene občas napsal, jestli je vše v pořádku a nechal jsem ji odpočívat. Po půlnoci jsem stream ukončil a vydal jsem se do postele, když jsem se lekl, když jsem uprostřed obyváku, kde bylo zhasnuto narazil na ženu, jak přechází v křečích a po tmě v místnosti. Již jsem nedal na její argumenty, že to není nutné a donutil jsem ženu se obléct, vzal jsem tašku do porodnice a vydali jsme se znovu na cestu do porodnice.


přístroj na monitoring plodu takzvaných ozev.

Opět na mě čekala známá lavice v chodbě a pohled na dveře ošetřovny, kde se ocitla má žena v péči ochotného personálu. Po několika desítkách minut jsem se dozvěděl, že mám zase zajít pro onu těhotenskou tašku, ale že tentokrát si ženu nebudou nechávat na pozorování, ale že si máme věci nechat na pokoji, že si mám vyzvednout sterilní oblečení a půjdeme na porodní sál, na ten sál, kde se před osmi lety dostala na svět dcera. Na sále to šlo už docela rychle. Žena si prošla nutné procedury před porodem. Já zatím vyplňoval papíry se jménem dítěte a informacemi rodičů. Když se dostavila porodní asistentka a posbírala si vše potřebné, usmála se a řekla, že s porodem budeme do hodiny hotoví, moc jsem ji nevěřil. Žena už byla bolestmi téměř paralyzována na porodním lehátku.


Připraven na porodní sál

Po pár minutách už ohleduplný konejšivý, ale přesto metodický a přesný hlas porodní asistentky vydával přesné pokyny ženě ve snaze ji s porodem co nejvíce pomoci. Jakož to správná opora jsem se pochopitelně nikde po porodním sále nemotal. Nenahlížel jsem na žádné intimní partie mé ženy snažící se mobilizovat zbytky sil a bojem s únavou a byl jsem po jejím boku ve snaze nezavazet a pomoci ji aspoň onou psychickou podporou. Po pár chvílích, jež lze v časových jednotkách jen těžko vypovědět, se mnou cloumala zvláštní euforie strachu, napětí i beznaděje, že své ženě nemohu pomoci jinak než jen svou přítomností, se na světě konečně objevil syn. Malý uzlíček nervů a tělíčka tak křehkého, a přitom krásného, že se jeden až pomalu bojí to vzít do rukou.

U dcery bylo podezření na přidušení, a tak jsem hned jakmile se dostala ven, odešel se sestrou, která všechny životní funkce kontrolovala a dceru očistila. U syna tentokrát vše probíhalo jinak. Syna jen zběžně očistili. Dostal jsem možnost přestřihnout pupečník, a tak nadobro zničit ono fyzické spojení s matkou. Poté co ženě byla poskytnuta další péče v místech porodních cest, už malý za jemného přítmí mohl spočítat v jemně potemnělém porodním sále na prsou ženy. Bylo to tady čas, kdy je naše dítě realitou. Hrdost, pýcha, odvaha i starosti, to vše vám v takových chvílích probíhá hlavou intenzivněji, než kdykoliv nebo kdekoliv jinde. Na těle matky je dítě okolo 2 hodin, takže velké ručičkové hodiny ukazovaly více jak půl šesté ráno, když nastal ten správný čas porodní sál opustit.


Prvních pár minut na světě.

Žena se za asistence nemocničního personálu vydala do sprchy a já se sestrou z novorozeneckého oddělení mohl být svědkem prvního koupání syna. Dostal jsem možnost napsat na nohu svého dítěte jeho jméno a být u toho, jak absolvuje první koupel a také první oblékání na tomto světě. Od teď jsem otcem dalšího dítěte, další výzvy na výchovu i oporu nového života. Jak se to vše podaří ukáže až čas. A pocity? Těžko se to sepisuje, těžko se to vykládá, pokud někdo byl u narození svých dětí, ten pochopí. Pro ty z vás, kteří se jste u porodu ještě nebyli se to dá shrnout snad jen, že je to něco úžasného. Je to horská dráha pocitů, kterou si prostě musíte projet sami, protože z pohledu sledujícího diváka zpovzdálí se to vše téměř pochopit nedá. Přítomnost partnera u porodu totiž není v žádném případě o tom, že se snažit se vidět něco, co je obecně tabu, pohlédnout snad do útrob milující ženy nebo něčeho podobného. Je to možnost být u zázraku jménem život, o tom být u člověka, který je na kraji sil, a to fyzických i psychických, o tom, že tato osoba stejně musí zmobilizovat vše, aby se najednou ozval život, který tu do té doby nebyl a vy přitom můžete být a věřte mi, že na tento zážitek už nikdy tak úplně nezapomenete. Já osobně jsem moc rád, že jsem v tuto chvíli mohl být po boku své ženy. Tak jako v případě prvního porodu by mě velice mrzelo, kdybych tuto příležitost promeškal.


vykoupany nakrmený oblečený unaveny.

Mohlo by vás zajímat

Otec u porodu ? Je dobra přítomnost otce na porodním sále?


Štítky článku rodina | skutecnost | zajimavosti |
Autor Ijacek.007 20.08.2021 zobrazeno 270x
Předchozí článek Fotky z našeho dronu součástí Krnovského kalendáře po rok 2022
Jak jsem dronem natáčel horkovzdušné balóny Další článek


gravatar

Vložit komentář

Nick *:
WWW:
Email * (nezobrazuje se ):
Gravatar:
Pamatuj si mě:
Komentář článku *:
Opiš následující text: *

* - vyžadované údaje. RSS kanál s komentáři

Přihlášení



Audioknihy

Jsme milovníci audio knížek, kterých aktuálně máme zakoupených 290. Poslech všech dohromady zabral přes 3830 hodin.

Z tohoto množství jsme si již stihli poslechnout téměř 39% tedy 114 audioknih.

Aktuálně poslouchaná audioknihakniha je TO

Poslední hodnocenou audioknihou je Dědina Hodnocení audioknihy 4/5.

Nejlépe hodnocenou audioknihou je Astronautův průvodce životem na Zemi Hodnocení audioknihy 4/5.

Reklama