Využili jsme s rodinou nádherného, slunečného a teplého počasí a naplánovali výlet do zoologické zahrady na svatém kopečku u Olomouce. V zahradě jsem byl jako malý kluk s rodinou, od té doby si však téměř nic nepamatuji.
Hned po zaparkování auta, na ještě velmi prázdné
parkoviště, jsme se vydali podívat k poutnímu Chrámu navštívení panny
Marie. Správně bych měl ovšem napsat, že jsme navštívili Basiliku Minor,
jelikož v roce 1995 byl tento chrám za basiliku prohlášen. Ať stavbu
nazýváte jakkoliv, jedná se o překrásné místo, které je díky svému
umístění vidět z dalekého okolí. Je od zoologické zahrady jen pár
desítek metrů a za navštívení určitě stojí.
Od basiliky jsme se vydali k bráně Zoologické zahrady. Pobyt na Svatém kopečku jsme si od začátku plánovali jako celodenní výlet a tak jsme dorazili po desáté hodině. S procházkou k basilice jsme lístek do Zoo kupoval v 11 hodin a v tu dobu jsme také procházeli turniketem dovnitř zahrady. Vstupné stálo 110 kč na dospělou osobu, dítě do tří let vstupné neplatí.
Měli jsme spoustu času a tak jsme se nikam nehnali. Pomalu jsme procházeli
části zahrady a kdykoliv bylo něco zajímavého, neváhali jsme se zastavit a
vše si prohlédnout. Zahrada byla pěkně upravená a čistá. Díky hodině
okolo oběda jsme naštěstí nezažili velký nápor, takže se většinou
u výběhu velké fronty návštěvníků nezdržovaly.
Krásnější než výhled na zvířata však bylo pozorovat dceru, jak jí v zahradě doslova jiskřili oči. Všude bylo něco nového, něco na prozkoumání a její oblíbená zvířatka. Chvíli to byly opičky, jindy zase hroch. Není nic krásnějšího než koukat do těch malých očí a sledovat ten zájem a to zapálení.
Když jsem byl
v lednu ve spojených arabských emirátech své dceři jsem přivezl
plyšového velblouda. V zahradě jsme tedy nemohli vynechat ani výběh
s těmito zvířaty. Zvláštní, že jakmile jsme dorazili k jejich výběhu
všimla si jediného. To, že velbloud v tu chvíli kadil. Od té doby byl
velbloud to, co prostě kadí.
Jediné co si ze zahrady z mládí pamatuji, když nepočítám výběh koz,
o kterém se v naši rodině ještě dlouho vyprávěli historky, byla věž.
Nepamatoval jsem ji, jak vypadá ani kde je umístěna. Ale věděl jsem, že
tam je. A ona věž je tam stále. Je zhruba uprostřed zahrady a je z ní
překrásný výhled na zahradu i široké okolí. Manželka má však strach
z výšek a tak jsem se vydal věž s dcerou prozkoumat sám.
Tak jako v každé zahradě i zde naleznete prázdné výběhy nebo části, které se zrovna předělávají. Každá zahrada je totiž zvláštní ekosystém, ve kterém se pořád něco děje. Tak jako jsem si já pamatoval na věž, si má žena vybavovala na lávku, po které se dalo projít uprostřed opic. Tato část však v současné době v provozu v zahradě není a i když jsme lávku nalezli, bylo vidět že již neplní svůj účel. Mírné zklamání ji však alespoň trochu vynahradil pohled na oblíbené žirafy. Ty se totiž v zahradě dají pozorovat z balkonu, kde nevypadají tak obrovsky.
Vzhledem k nedávné návštěvě zoologické zahrady v Ostravě, jsem se ale nemohl ubránit porovnávaní obou zahrad. I když je ta Olomoucká opravdu pěkná, zklamaly mě velké fronty na občerstvení i poměrně málo stánků, u kterého by bylo možné nějaký ten pamlsek pořídit. Když už jsme našli místo, kde jsme si chtěli něco koupit, museli jsme docela dlouho čekat. To nepotěší, pokud s sebou však máte děti, jde o problém, protože ty stání na jednom místě prostě nebaví. V Ostravě bylo dle mého názoru občerstvení řešeno mnohem lépe.
Celý náš výlet, i s cestou
k autu, trval něco málo přes čtyři hodiny. Ve chvíli, kdy jsme
opouštěli zahradu jsme míjeli obrovské kolony řidičů, kteří se rozhodli
vzít děti na výlet až po obědě a díky tomu se všichni zasekli na cestě
na hlavní parkoviště. V tu chvíli se teprve naplno ukázalo, jak správné
rozhodnutí bylo vyrazit brzo. Jednalo se však o první opravdu krásný
víkend a tak po zimě vyrazili do zahrady i lidé, kteří v ji již
v průběhu roku nenavštíví.
Nakonec hlavní bylo, že se nám Všem výlet líbil a dcera měla zase plnou hlavu nových zážitků. Velbloud už teď není to zvíře co jsem viděl na dovolené a co jsem přivezl své dceři, ale to co kadí. Fotek bych samozřejmě mohl udělat více, ale to není ono si vše jen prohlížet od obrazovek počítačů. Seberte své rodiny, přátele a ratolesti a vydejte se také prohlédnout si zvířatka. Uvidíte, že podobným výletem uděláte radost.
Mohlo by Vás zajímat
Vložit komentář
* - vyžadované údaje. RSS kanál s komentáři