Můj hlas se rozezněl v éteru mého oblíbeného rádia Helax

Už je tomu více jak patnáct let co se mi málem naskytla možnost podívat se do zákulisí rádia Helax. Tehdy se rádio ještě jmenovalo Hellax. Nakonec se to tehdy však nepovedlo. Tento víkend jsem si však sen splnil, díky dnu otevřených dveří jsem se se ženou a otcem vydal prohlédnout zákulisí své oblíbené rádiové stanice.

Den otevřených dveří se v Helaxu pořádal již podruhé. Poprvé však byli dveře do studia otevřeny ve všední den, což se nedalo ze zaměstnáním skloubit. Tentokrát však byl zvolen termín 4.4.2015, tedy v sobotu. Nic tedy nebránilo odevzdat dceru do hlídání babičky a vydat se do ostravského rádiového studia. Před studiem jsme stepovali jako první a přesně v deset hodin, tedy v čas kdy se Helax otevřel veřejnosti, jsme stepovali před vchodem do rádia.

Usměvavé hostesky nás jako první dovedly do nejdůležitější části rádia a to do vysílacího studia. Kde zrovna Tobi a Marssy vysílali. Během několika okamžiků jsme se ocitli v živém vstupu a hned se zeptali, kdo by chtěl posluchačům něco říct. Nebojácně jsem se tedy přihlásil a za pár okamžiků jsem již stál před mikrofonem a do éteru svého oblíbeného rádia se hrnul můj hlas.

Když nad tím přemýšlím zpětně, asi jsem do mikrofonu neřekl nic moc kloudného. To se mimochodem, ale od nikoho z návštěvníku ani nečeká. Já jsem řekl jen, že jsem dorazil s rodinou, že jsem se do helaxu chtěl vždy podívat a že mám rád kapelu Scooter. Dle mého jsem mluvil naprosto normálně. Žena mi však zpětně říkala, že jsem mluvil potichu.

Tobi mi poté vybral písničku mé oblíbené kapely a tu zařadil do vysílání. Jak je vidět na vrchních fotkách, na kterých je zachyceno ovládaní playlistu rádia. U mikrofonu jsem si to tu chvili užíval, ale po ukončení vstupu jsem místo raději hned uvolnil dalšímu dobrovolníkovi.

Fotografie převzata z profilu rádia Helax na serveru facebook.com

Tobi se mezi tím někam vytratil a tak jsem si udělal pár fotek studia a vybavení. Než jsem se ale stačil rozkoukat, zase nás pěkná slečna vyzvala abychom opustili studio a pokračovali dál v prohlídce a tím uvolnili místo nově příchozím hostům.

Fotografie převzata z profilu rádia Helax na serveru facebook.com

Naší další zastávkou byla místnost hned vedle studia, která sloužila pro nahrávání upoutávek či reklam. Čekal nás zde mistr zvuku, který nám ochotně odpovídal na naše otázky. Probral jsem s ním chod rádia, technické zázemí, princip vysílání i přenosu vysílání z terénu. Sytém, pod kterým rádio běží i případné ošetření poruch. Vše mě zajímalo a na vše jsem kupodivu dostal odpověď. Mistr zvuku zde ale nebyl jen na zodpovídání otázek, ale také pro všechny, kteří měli chuť a odvahu nahrát si vlastní upoutávku či vzkaz. Po úpravě se totiž výsledná nahrávka umístí do vysílání rádia. Osobně jsem využil možnosti a pár pokusů jsem zkusil. Dohodl jsem se, že by bylo možné výsledek zaslat na email, tak uvidíme, zda se k nahrávce někdy dostanu.

Poslední místem, které na nás čekalo byla místnost s fotostěnou, kde měli všichni zájemci možnost nechat se vyfotit a za symbolických 30 kč si fotku nechat rovnou vytisknout. Zajímavostí byl bonus. V případě vytištění fotky dostal návštěvník i ponožky s logem rádia Helax. No neberte to za třicet korun. Vedle vchodu u místností stála ještě koloběžka, která je součástí aktuální soutěže na rádiu.

V poslední časti prohlídky ještě každý návštěvník dostal kousek pizzy od Dona Corleona a nápoj. O kousek jsme si ještě mohli vzít dvojici balonku s logem rádia a tím jsme udělali radost ratolestem, které na nás u babičky trpělivě čekali.

Za necelou hodinu jsme pak už seděli v autě a vydali jsme se zpátky k domovu. Bylo moc fajn podívat se do prostor, ze kterých se každý den ozývají hlasy provázející při většině cest autem. Zjistit, jak to v takovém rádiu chodí. I například kolik lidí je vlastně k provozu potřeba. Zároveň jsem moc rád, že rádio uspořádalo tento den otevřených dveří o víkendu a tak jsem se tam mohl vydat i já. Bude-li v budoucnu možnost a alespoň trochu času určitě se do studia vydám znovu. Člověk totiž poprvé nedovede pochytit ani polovinu detajlu. Alespoň já jsem totiž dnes byl jako v sedmém nebi a vlastně ani nevím, jak mohl tak rychle celý ten čas utéct. Ono je to asi přesně tak jako vždycky. Pokud je Vám někde dobře, čas přímo letí. Jsem moc rád, že jsem ve studiu nebyl sám, ale s lidmi na kterých mi záleží.