Je to již více jak 9 let, co jsem si koupil své první auto. Bylo malé. Bylo hlučné. Jezdilo maximálně 90 a to s vypětím všech sil. Nebylo na něj spoleh. Jakákoliv jízda, delší více jak 15 km, byla dobrodružstvím. Za dobu co jsem jej měl, jsem do něj investoval více, než byla jeho pořizovací cena. Neměl jsem jej více jak rok. Přesto mi stihlo tohle přibližovalo změnit život.
Bylo to auto od jehož koupi mě bratr odrazoval. Bylo to auto, které jsem měl jako první. Jako jediné z mých pozdějších aut bylo jediné, které jsem s bratry natřel štětkou. Těch nej bych mohl napsat hodně a také se k tomuto autu váže spousta historek. S některými se zde ještě možná svěřím.
Každé auto, které jsem vlastni,l má v mém srdci kousek nostalgie. Jakož to se všemi věcmi, na které jsem si vydělal nebo které jsem si pořídil. Maluch je polské autíčko, ve kterém se dá cestovat dvěma lidem malého vzrůstu s jednou igelitkou nákupu. I když v technickém průkazu bylo napsáno, že jde o čtyřmístné vozidlo. Svou velikostí měl několik specifických vlastností. Například na maluchovi byly nainstalovány 12“ kola. V České republice tak malé kola snad na žádném jiném autě nebyly. Jelikož se jednalo o polské auto, většinu náhradních dílu se muselo koupit v Polsku.
Přesto jsem díky tomuhle autíčku našel novou práci. Jako první jsem se konečně trochu naučil řídit a jezdit na rychlostních komunikacích. Také jsem se s tím autem poprvé ztratil. Na tak krátkou dobu,po kterou jsem auto vlastnil mám na toto autíčko spoustu vzpomínek.
Vzduchem chlazený čtyřdobý motor oběmu 594 cm3 dovolil maximální rychlost okolo 90 km v hodině, při větší rychlosti auto vydávalo takové množství nezdravých zvuků a otřesů, že se rychleji moc jet nedalo. I když výrobce uváděl maximální rychlost 105 km.
Kola byly 12" a každé bylo upevněno čtveřici šroubu. Model, který jsem vlastnil já, měl mechanický startér ovládaný pomocí lanka. Druhé lanko sloužilo pro ovládaní sytiče. Rezervní kolo se vozilo v minikufru v přední části a vytvářelo jedinu deformační zonu.
Jako tuning jsem v autě měl přidané autorádio, které značně zasahovalo do prostoru kufru. Přidaný otáčkoměr a zpětné zrcátka z škody 120.
Karoserii jsme vytunili dvěma syntetickými barvami bílou a modrou, kterou
jsme nanesli obyčejnou štětkou.
Díky tomuhle autíčku jsem se však nakonec odhodlal změnit práci a od té boby dělám práci, která mě baví. Koupi tohodle auta tedy rozhodně nelituji, i když dnes mě již pohled na fotky vykouzluje spíše úsměv na rtech. Kdysi to pro mě byl kus techniky. Byl to můj kus techniky. Dnes bych už takové auto rozhodně nechtěl.
Mohlo by Vás zajímat
sokorka
2013-09-03 14:56:25Super článek. Čtený s úsměvem na rtech. A úžasné fotky :-)
sokorka
2013-09-03 15:02:13jo a kde si dal tu igelitku, když v kufru bylo rádio? :-D

Ijacek.007
2013-09-03 15:14:16sokorka no igelitky se do kufru nikdy nevlezly na to je v maluchu zadní sedačka.
Beastly Dragon
2014-03-24 11:27:47To auto znam :-D. Vozilo me do Opavy do prace a na zapasy florballu… 4 lidi jsme se tam poskladali, ale tasky s vybavenim vezla jina auta :-D
Carl
2014-06-20 10:27:53polský Maluch je legendární vozítko, nedíváte se na dokument na dvojce trabantem po jížní americe? Jede výprava dvou trabantů, malucha a javy v pralesích i na poušti, celkem podívaná, co toto autíčko zvládne..

Ijacek.007
2014-06-20 10:32:08jj na dokument se sem tam podívám vždy my vykouzlí úsměv na rtech protože jsem auto na koleně opravoval uprostřed cesty několikrát.