100 let výročí potopení Titaniku, připomenuté filmem Titanik 3D.

Při stoletém výročí zkázy luxusní zaoceánské lodi, jsem se tedy s přítelkyní vydal do kina na 3D přepracování filmu Titanic. Film mě v době uvedení do kin minul a tak jsem jej znal pouze z DVD či v televizní verzi. Od 3D verze jsem tedy nečekal nic speciálního, ovšem těšil jsem se na zážitek s detailu a krásného obrazu, který vám žádná televize čí projektor nikdy neposkytne.

Hned při prostudování programu kina jsem se zarazil nad časem promítání. Ten byl nastaven na 23 hodin, což znamenalo, že se po zhlédnutí filmu dostaneme zpět domů až okolo třetí hodiny ráno. Nikdy předtím jsem tak pozdě v kině nebyl a tak jsem raději zavolal do kina a ověřil jsem si, zda je čas správně a zda se vůbec bude tak pozdě večer promítat. Po telefonu jsem byl ubezpečen, že se film určitě vysílat bude, jelikož je promítání součásti filmového festivalu a tak jsem si lístky zarezervoval.

Do kina jsem musel dorazit o půl hodiny dříve, abych si mohl vyzvednout zablokované lístky. I když byla již relativně pokročilá hodina a to před půl jedenáctou, překvapilo mě kolik lidí se již pohybovalo v atriu kina. Pochvíli se začalo ukazovat, že mé obavy s obsazením kina byly naprosto zbytečné. Již půl hodiny před začátkem se atrium opravdu začalo plnit diváky. Ti se stejně jako já s přítelkyní, začali pomalu zhrocovat před vstupem do sálu. Lidé se zhrocovaly vcelku rychle. Každý se chtěl dostat do sálu co nejdříve a tím zabrat dobré místo. Jelikož totiž promítání bylo v rámci festivalu, nebyla na vstupence vyznačena sedačka. Po přístupu do sálu jste se tedy mohly posadit kamkoliv, kde bylo zrovna volno a vám to vyhovovalo.

Jakmile jsem s přítelkyní našel zajímavé místo k sezení, zmerčil jsem pod promítacím plátnem čtyři židle a stojany na noty. Podle přítelkyně měli dojít hudebníci a chvílí před filmem měli zahrát. Já tuto verzi moc nebral, poněvač jsem si nedokázal představit, že před promítáním filmu v kině, budou hrát cokoliv skuteční hudebníci. Přítelkyně ovšem měla pravdu a po menším úvodů „uvaděče „, který si dle svých slov musel říci pár slov o filmu, nastoupili hudebníci z ostravské konzervatoře, aby zahráli tři hudební tituly z filmu, na své nástroje. Musím uznat, že to byl nečekaný zážitek z kina.

Po pár skladbách se čtyři hudebníci rozloučili a následoval již pouze film. O filmu bylo napsáno mnoho. Já jej zde popisovat moc nebudu, jen bych napsal, že ve 3D na velkém plátně byl film plný detailů, kterých jsem si v televizi nikdy nevšiml. Osobně považuji film za vydařený. Poutavě vypráví o přepychu a luxusu i o odvrácené stránce nejluxusnější potopené lodi světa. Jako u většiny filmu má Titanic své obdivovatele i ty, kteří filmu nemohou přijít na chuť. Co se ovšem Američanům upřít nedá, je způsob jakým přibližují lidem katastrofu, která se stala před sto lety a stále při pohledu na zkázu mrazí. I když je vše zabaleno do romantického příběhu, přesto se loď potopí a pasažéři v mrazivých vodách Atlantiku umrznou.