blog.ijacek007.cz

To, že bude letos naše malá zem pořádat hokejový šampionát, kde se setkají nejlepší týmy světa se vědělo dopředu a moje milovaná žena se rozhodla, že mi k té příležitosti pořídí pod stromeček lístky na tento hokejový svátek. Abych také zažil atmosféru těchto zápasů na stadionu, a nikoliv jen u televizních obrazovek, kde pravidelně „pomáháme“ našemu týmu. Původně jsem měl na stadion vyrazit i s otcem, a tak jsme oba pod stromkem našli dvojici lístku na semifinále skupiny pořádané v ostravské skupině.

Pořízení lístku rozhodně má žena nepodcenila a trpělivě vyčkávala u počítače v době avizovaného spuštění prodeje lístku. Tak zakoupila onu čtveřici lístku. Ty totiž byly během pár desítek minut od avizovaného spuštění beznadějně z předprodeje vyprodány. Lístek na ostravské osmifinále stál přitom 2990 kč a vůbec nebylo jisté, kdo se proti sobě nakonec postaví. Kvalitu týmu tak ukazovalo jen to, že když už se dostal do semifinále, bude se určitě na co koukat. V ostravské skupině přitom byly týmy jako USA, Slovensko, Švédka, tedy týmy světové kvality. Nakonec Slovensko se ze skupiny utkalo v Praze a místo něj se Finsko stěhovalo do Ostravy. Lístky jsem tedy měl na utkání Švýcarsko, Německo v 16:20 a Švédsko, Finsko v 20:20.

Ostrava pro mě rozhodně není neznámé místo, a tak jsem vyrazil v předstihu, tak abych našel místo na parkování. I když Ostravu relativně znám, kde nechám auto jsem netušil, protože okolí Ostravar arény běžně auto nenechávám. Navíc díky návalu návštěvníků bylo okolní parkování značně zredukováno jen pro místní, aby se dostaly domů, a tak jsem se rozhodl, že využiji možnost oficiálních parkovišť, kde byla cena celodenního parkování stanovena na 500kč. Nastudoval jsem si tedy mapku do navigace jsem zadal Ostravar arénu a vydal se na místo hledat parkoviště.

Na místě jsem však zjistil, že něco není úplně v pořádku a že jsem na ulici, kde zřejmě být nemám. Nějakého chytrého člověka totiž napadlo, že se bude mapka webu vyjímat lépe, když ji pootočí o 90 stupňů, a tak to co jsem čekal na Severu podle mapy, je vlastně na západě. A tak jsem se se hodinu a půl před úvodním vhazováním ocitl v Ostravě v silném provozu a netušil jsem, kde nechám auto. Rozhodl jsem se proto popojet dále od arény, abych našel místo, kde mohu v klidu zastavit a najít na mapě náhradní parkoviště, když v tom jsem našel prázdné parkoviště před objektem Vítkovic, kde jsem mohl nechat auto a ušetřit tak onu pětistovku za parkování. Navíc parkoviště bylo jen 500 m od arény.

Oněch pár set metrů jsme překonali už bez problému, a protože jsem na podobném zápase byl poprvé, rovnou jsme se vydali do haly. Ta se otevírala pro veřejnost hodinu před oficiálním startem zápasu, a protože jsem se chtěl vyhnout tlačenici, vyrazili jsme dostatečně s předstihem. Průchod turniketem i kontrola lístku byla otázkou chviličky a za pár chvil už jsme byli před obrovskou světelnou kostkou visící nad ledovou plochou. Časomíra na kostce v tu chvíli ukazovala 43 minut před startem utkání.

Našli jsme místo, kde máme sedět a v tu chvíli si jsme řekli, co tady budeme těch 40 minut dělat? V tom vtrhli na led hokejisti a začaly se rozbruslovat. Rázem byl celý led plný hokejistů, na jedné polovině jeden tým a na druhé druhý.

Než se člověk rozkoukal a stačil se dívat, jak se aréna pomalu plní lidmi kolem něj, hokejisti zmizeli z rozbruslení a na led vyjely rolby na úpravu ledu. Za neustálého promítání informací na koste se aréna začala různě barevně měnit a kouzlit na ledě s rolbami zajímavou podívanou.

Jen co rolby dočistily led se na scéně objevili maskoti Boba a Bobka, kteří se představili na ledu. Takže ano, i když jste na stadioně dost v předstihu, pořád je na co se dívat. Než se člověk naděje vrhnou na led rozhodčí a poté začínají na led najíždět hráči a do pár chvil už se hraje.

Vnímání samotného zápasu je pak na velmi subjektivní. Zaleží, jak vnímáte zápas, na jakém místě v aréně jste, kolik během zápasu padlo gólů či dalších aspektech a každý má pochopitelně jiné. Hokej v aréně byl, ale zážitek nejen díky hokeji.

Při každém přerušení se totiž DJ v aréně snažil dostat obecenstvo do varu a využíval k tomu veškerý potenciál technologií, který měl k dispozici. Od budování atmosféry pomocí písniček, které publikum dostávali do varu, až po různé kamery do publika promítané na kostce nad ledem. Svůj díl v nemalé míře odváděli také maskoti, kteří se snažili bavit publikum, jak jen to šlo a že se jim to dle mého dařilo velmi dobře.

Čas jako by plynul mnohem rychleji a než se člověk naděje je tady konec třetiny. Spousta lidí se začne zvedat a vydat se na WC nebo koupit nějaké občerstvení, než bude zápas pokračovat a než se člověk naděje je tady konec.

I když máte lístek na další zápas musíte arénu po zápase opustit a vrátit se znovu, jakmile ji zase pořadatelé otevřou. Proto jsme se vydali na velmi krátké nahlédnutí do fanzóny, která byla hned vedle haly. Fanzóně dominovala obrovská velkoplošná obrazovka, na které se promítaly zápasy (první chtěli organizátoři vysílat programy do kříže, tedy ve fazóně v Ostravě chtěli vysílat zápas z Prahy. To ale po vlně kritiky změnili.) . Během přestávek velkoplošná obrazovka nabídla kapelu, která hrála na pódiu.

Součástí fanzóny byl i oficiální obchod se suvenýry z mistrovství jako jsou dresy, kšiltovky či například plyšové postavičky maskotů. V době naší návštěvy (poslední den šampionátu v Ostravě) však velký obchod zel pomyslnou prázdnotou. Kšiltovky českého týmu jsme zde hledali marně, tak jako více prvků z českou tématikou. Našel jsem jen dres české republiky, a to snad jen ve 2 velikostech. O koupi plyšového maskota jsme si také mohli nechat jen zdát, protože postavičky Boba a Bobka prostě vyprodali během prvních dní šampionátu, takže ostatní měly prostě smůlu.

Součástí bylo i několik stánku s občerstvením, a tak jsme čekání využili a již poměrně prázdný žaludek jsme si zaplnili pizzou. Tu prodával foodtrak s polskými popisky, ve kterém byli celkem 4 lidé. Jeden chytal těsto, druhý dával pizzu do pece, další ji vytahoval krájel a zdobil a poslední přijímal objednávky a pomocí platebního terminálu přijímal jen platby kartou.

Bylo vidět že na frmol i množství lidí jsou zvyklí a práce jim šla od ruky, i když se kolem nich tísnilo opravdu hodně zákazníků, vše zvládali rychle odbavovat. Každá zaplacená objednávka dostala přijímač, který měl v sobě trojici světelných diod a jakmile bylo jeho jídlo hotovo, přijímač se rozblikal a obsluha pak na oplátku místo přijímače vydala objednanou pizzu a zpoždění tak bylo téměř minimální.

Na chvíli jsme si sedli a během pár minut pizzu ztrestali. Poté se zase s předstihem vydali na další zápas. I když jsme doprovodný program již viděli, zase jsme si vychutnali rozbruslení, práci roleb i vystoupení Boba a Bobka na ledě. A než jsme se nadáli, byl tady start druhého zápasu.

Ten se kryl s českým zápasem s USA v Praze a v aréně, to také bylo znát. I když hlásila aréna vyprodáno, a to na oba zápasy, v Ostravě plno nebylo. Na první zápas tak byla hala zaplněna cca na 80% a na večerní bylo ještě o trochu méně. V útrobách stadionu se vysílal na TV zápas Česka, a tak se někteří sem tam vydali na WC nebo na občerstvení a kontrolovali skóre. Občas se výsledek pražského zápasu objevil i na kostce nad ledem a vysloužil si tím velké ovace Ostravar arény.

Než jsem se nadál byl tady i konec večerního zápasu a konec netypického hokejového dobrodružství byl pryč. Poslední fotečka Ostravar arény a vydali jsme se k autu. Všude kolem arény bylo spoustu policistů, kteří organizovaně dohlíželi na houf lidí opouštějící arénu, která se tímto večerem zároveň loučila s mistrovstvím. Další zápasy byly naplánovány už jen na O2 arénu v Praze.

Jaké to celé shrnout? Byt na stadiónu plném lidí, kteří pohánějí hokejisty na ledu je nepopsatelné. Hodně záleží na samotném vnímání hry samotné i týmu na kterých jste. Je to ale rozhodně úplně jiné, než sledovat zápas od televize. Rachot i obrovská energie lidí je prostě specifická. Hodně se v médiích propíraly ceny, tak si to pojďme trochu shrnout.

Díky „zabloudění“ jsem ušetřil 500 kč za parkování. Za lístky to bylo 11 960 za brambůrky 60 kč, za kelímek kofoly 80 kč za pizzu 280 kč. Maskota (ač docela drahého) jsem synovi koupit nemohl, protože prostě nebyl. I tak to nebyl zrovna levný výlet. Defacto jen pro polovinu rodiny, ale kolikrát se u nás pořádá světový šampionát v hokeji? A kolikrát se to podaří vidět v Ostravě? No podle toho co čtu v médiích a jak se „úmyslně negativně“ mluví o Ostravě, je bohužel vidět, že další mistrovství se bude pořádat v Praze a Brně, takže to bylo možná naposled, co jsme si mohli tento hokejový svátek vychutnat za humny.

Mohlo by vás zajímat

skutecnost | zabava | zajimavosti |
Autor Ijacek.007 30.05.2024 Opravil(a) sokorka zobrazeno 1 590x Chyba E100 00000703 80910002 při výměně disku v XBOX ONE
Oprava vystřelovacího klíče Škoda Octavie II