Můj první let dopravním letadlem Praha Dubai

Naskytla se mi možnost, za odměnu zdarma vycestovat do zahraničí, na pětidenní dovolenou do Spojených arabských emirátů. Neváhal jsem ani chvíli a rozhodl jsem se této příležitosti využít,i když to znamenalo, že odcestuji sám, s lidmi o kterých jsem nic nevěděl.

Měl jsem jen datum a místo odletu. Kontakt na člověka, se kterým jsem nikdy před tím nemluvil. Nikdy před tím jsem dopravním letadlem neletěl. Byl jsem nervózní. Normálně si všechno zařizuji sám nebo se svou ženou. Vše máme naplánované zaplacené a zajištěné. V tomto případě jsem jen věděl, že je vše zařízené.

Na letišti jsem měl být o půl sedmé ráno a vzhledem k tomu, že jsem tam cestoval poprvé zvolil jsem cestu na pražské letiště autem, s dostatečným časovým předstihem. Na internetu jsem si dopředu zarezervoval parkování a v den odletu jsem se vydal normálně do práce. Z práce jsem dorazil domů a věnoval se rodině. Poté jsem šel na chvíli spát a po půlnoci jsem se vydal na cestu.

Celý den před odjezdem bylo teplo a teploty byly opravdu vysoko nad chladný lednový průměr. Když jsem se však vydal na cestu začalo sněžit a na cestě sníh začal namrzat. Cestou mezi Bruntálem a Šumperkem auto klouzalo jak divé a průměrná rychlost se pohybovala něco okolo 50 km/hod. Navigace mi neustále přepočítávala čas dojezdu a časová rezerva se neúprosně krátila.

Jakmile jsem však přejel Šumperk, cesta začala být zase suchá a to mě trochu zklidnilo. Další nečekáné zdržení na mě čekalo až v Hradci Králové, kde mě zastavila policejní hlídka. Po krátké dechové zkoušce jsem jen čekal na výsledek lustrace auta. Rozhodl jsem se vyfotit odraz policejního majáku ve zpětném zrcátku. Tím jsem naštval policistu lustrujícího mé auto a málem dostal pokutu 5000 kč za neodlepenou starou dálniční známku. Pokutu jsem nakonec nedostal a v pořádku jsem tedy dojel do parkovacího domu, kde jsem nechal své auto. Díky časové rezervě jsem téměř hodinu počkal v autě a poté jsem se vydal již na letištní terminál.

Cestu z parkoviště na letiště najde snad každý. Velmi přehledné značení je téměř na každém sloupě, takže jakmile zaparkujete a nechcete-li využít mikrobus, který sváží lidi z parkoviště na letiště zadarmo, můžete se procházkou na cca 15 minut projít, přímo na letišti. Já po téměř pěti hodinách v autě využil možnosti se projít a na letištní terminál jsem se vydal pěšky.

Bylo to tady. Stál jsem v prázdné letištní hale, téměř o tři hodiny dříve před odletem. Nevěděl jsem kdo mi dá letenku, kam se má jít, kde najdu letadlo, jestli jsem něco nezapomněl. Našel jsem si volné místo na okraji haly a posadil se před mladého muže zhruba v mém věku. Díval se do telefonu a nic jiného okolo sebe nevnímal. Chvili jsem zbíral odvahu a pak jsem jej oslovil. Zeptal jsem se kam letí a když jsem se dozvěděl, že také do místa kam já, uklidnil jsem se.

Najednou jsem v tom nebyl sám byl tam někdo, kdo měl letět do stejné destinace jako já a nervozita ze mě trochu opadla. Později jsem se s ním zase dal trochu do řeči. I když si moc povídat nechtěl. Vysvětlil jsem mu situaci. Řekl jsem mu, že jsem na letišti poprvé a on mi postupně vysvětlil všechny základní informace.

Na letištní tabuli se u čísla letu objeví číslo přepážky, kde dostanu letenku na základě mého pasu. Za předpokladu, že ji někdo před tím na mé jméno zarezervoval. Zde je možnost požádat o přidělení sedadla u okna letadla. Já této možnosti využil, abych mohl fotit během letu. Zároveň se při tom odbaví zavazadla a po pásu odjedou od přepážky do útrob letiště. Následuje pasová kontrola a poté vstup do bezcelní zóny na letišti. Tam již stačí najít cestu k terminálu, který je uveden ve vytištěné letence. Terminál nezvaný GATE, neboli brána, se otevírá okolo hodiny před odletem.

Zde již následovala bezpečnostní kontrola, průchod bezpečnostním rámem a poslání příručního zavazadla a kovových předmětu přes rentgenovou kontrolu. Odbavení, s letenkou a pasem v ruce, již stačí pouze čekat na otevření cesty do letadla a vyhledání svého sedadla. Chvíle na usazení a následuje pokyn posádky letadla o vypnutí mobilních přístrojů nebo přepnutí do režimu letadlo.

Až ve chvíli, kdy sedím v letadle a začínáme se posouvat na ranvej si plně uvědomuji, že opravdu odletím. Hned za naším letadlem se chystá na vzlet další letadlo. Chvilku to ještě trvá a jde se na start. Po bezmála devíti a půl hodinách od doby, kdy jsem se vydal na cestu se odlepujeme od země a před námi je šestihodinový let.

Během letu jsme zažili jen mírné turbulence , krásný pohled na Vysoké a Nízké Tatry a oběd.

Během letu jsou pouštěné na LCD obrazovkách nad sedadly letové informace, které ukazují v jaké jsme výšce, kde se letadlo nachází nebo jaká je venku teplota, aktuální čas nebo zbývající doba letu. Všechny tyhle informace jsem ale vyfotil při cestě zpět, takže jsou všechny údaje uváděné z Dubaje do Prahy.

Uprostřed letu se pak na LCD obrazovkách promítaly dva filmy. Během letu jsem zjistil, že sedím vedle mé kontaktní osoby a tak když jsme v Dubaji přistáli, již jsem se držel správných lidí.

Po šestihodinovém letu jsem najednou stál na letišti vzdáleném více jak 4000km od domova. Následovala již jen nalezení cesty k celní kontrole, kde jsem dostal do pasu vízum a pak jen najít svůj kufr. U pásu jsem tedy s dalšími kolegy čekal na své kufry, než nám slečna, která slyšela že se mezi sebou bavíme česky, sdělila, že naše kufry byly již vyloženy z pásu a že kufry, které sledujeme jsou již z jiného letadla.

Přebral jsem si tedy kufr ze země před pásem a vydal jsem se z letištní haly. Bylo to tady. Čerstvý teplý vzduch a ruch před letištěm. Stál jsem se svým kufrem před letištěm v Dubaji.