blog.ijacek007.cz

S rodinou jsme se rozhodl navštívit Stezku v oblacích, vybudovanou na úpatí hory Slamník pod vesničkou Dolní Morava. Jak se nám na výletě líbilo a zda by jsme jej doporučili se dočtete v následujících řádcích.

Hlavním lákadlem našeho výletu byla Stezka v oblacích, což je 55 metrů vysoká dřevěnoželezná stavba s vyhlídkou do širokého okolí. Postavena byla na Vrcholu hory Slamník. Stavba je vlastně dřevěným chodníkem klikatícím se nahoru bez jediného schodu. Z horní plošiny má byt nádherná výhled do okolí a po cestě na vrchol jsou rozmístěné informativní tabule, které mají informovat o okolí i stavbě. Tato „atrakce“ je zpoplatněna a cena se přímo odvíjí i od toho, zda se na vrchol Slamníku necháte vyvézt lanovkou nebo se vydáte k rozhledně po svých.

Vybrali jsme si na náš výlet sobotu. Podle předpovědi počasí mělo být krásné počasí. Už při příjezdu do Dolní Moravy jsme zjistili, že podobný nápad mělo opravdu hodně lidí. Při pohledu na frontu štosujících aut jsem hned u areálu zazmatkoval a zaparkoval jsem auto vedle cesty před hlavním lyžařským areálem. Takže ani nevím, zda-li se na cílovém parkovišti platí parkovné.

Vydali jsme se pěšky k chatě Marcelka, u které je lanovka s celoročním provozem vozící turisty na vrchol hory Slamník. Zde jsme také koupili lístek na lanovku i vstup na stezku. Po koupi lístku nás od lanovky dělila jen velká fronta turistů, kteří dorazili před námi a tak jsme si na lanovku museli chvíli počkat. Zde je nutno napsat, že provozovatel lanovky úmyslně neprodává vstupenky na lanovku jen jedním směrem. Pokud si tedy chcete tak jako mi udělat výlet, vyvézt děti do kopce a sejít si horu pěšky, neušetříte. Můžete si totiž koupit lístek, který je jen tam i zpátky a buď zaplacenou jízdu nevyužijete a vydáte se na procházku dolů nebo prostě pojedete i dolů lanovkou.

Ze stanice lanovky už je to jen pár desítek metrů na Stezku. Pokud jste si již koupili lístek, můžete projít přímo turniketem. Pokud lístek nemáte, dá se koupit ve vedlejší pokladně. Po pár krocích za turniketem jsem velice rychle pochopil, že volba soboty nebyla nejšťastnější, protože lidí bylo na stezce opravdu hodně. Přes proudy lidí jsem tedy šel s rodinou šouravým krokem. Chvili se kochající stavbou, chvíli dohlížející, zda jsme všichni. Takže jsem na informační cedule popisující okolí, tak nějak neměl ani výhled ani čas.

To že tato atrakce není pro každého, záhy začala zjišťovat nejen má statečná manželka bojící se výšek, ale i další návštěvníci, kteří se po pár metrech otočili a atrakci opustili.

Ze slibovaného krásného slunného a teplého počasí se nakonec nahoře vyklubalo zamračeno a s větrem teploty pocitově dosahující okolo 15 stupňů. Tři patra před vrcholem Stezky to vzdala i žena a dcera se k ní připojila s vidinou, že pokud půjdou dolů nebude tam tak foukat a bude tam tepleji.

Na vrchol jsem se tedy vydal sám, početná skupina dalších návštěvníku však nechyběla.

Na samotném vrcholu stezky je plošina, která je vysutá z konstrukce stavby. Na vnitřní části plošiny chybí podlaha, která je doplněna sítí přes kterou se můžete podívat přímo pod sebe.

I když bylo zamračeno výhled na okolí je opravdu pěkný. Výhled mi trochu kazil fakt, že jsem na vrcholu sám, že vlastní vinou nejsem připraven na studený vítr i fakt, že okolo sebe mám spousty dalších lidí.

Stezka je doplněna ještě o tobogán, pomocí kterého si lze cestu dolu značně zkrátit. Ten je však zpoplatněn zvlášť a musíte na to myslet před samotným vstupem na Stezku. Já si na tobogán vstup nekupoval a nakonec jsem byl jedině rád. V tak obrovském počtu lidí na stezce totiž byla fronta čekající na tobogán docela velká. A počasí všem co měli zakoupený lístek také zrovna nepřálo. Jednu dobu to totiž vypadalo, že na stezce všichni pořádně zmokneme.

Po sestupu ze stezky a nalezení ostatních členů rodiny, jsme si dali svačinku pod atrakcí. Zde lákali cedule na palačinky, kavu i pivo, ale ve skutečnosti byl otevřen jen jeden ze tří nebo čtyř stánků. Trochu nechápu logiku těch stánku, když v hlavní sezoně jsou zavřené. Jediný stánek samozřejmě nápor ustával jen obtížně a tak se zde tvořili další fronty. Rozhodli jsme se sejít si z hory po svých dolů. Tam vede modrá turistická značka a poté se ještě musí střihnout cesta po sjezdovce, aby jste došli zpátky k chatě Marcelka. Turistů je však na cestě podstatně méně a tak to byla docela pohodová cesta s krásným výhledem na okolí.

Po návratu k Marcelce jsme chvíli přemýšleli nad návštěvou Mamutího vodního parku. Ten se nachází za stanici lanovky a je opět zpoplatněn zvlášť. Při příchodu k němu nám však dcera oznámila, že to je pro „velčáky“ a že tam nechce, že chce na bobovou dráhu. Kolem ní jsme šli při cestě k Marcelce od místa kde jsme nechali auto a tak jsem se vydali zpátky k autu, abychom koupili lístek na bobovou dráhu.

Další atrakci, kterou jsem z dcerou vyzkoušel byla tedy bobová dráha. Cena jedné jízdy stála 80kč. Zde je pokladna umístěna tak, že nevidíte kolik lidí čeká na atrakci. Je tedy dobré se první podívat, kolik lidí čeká a až pak se rozhodnout. Pokud už máte lístek, je zpravidla pozdě. Jelikož jsem dceři slíbil, že se půjdeme svézt, nebylo jiné cesty než si frontu vytrpět.

V době kdy jsme se vydali na atrakci jsem nepředpokládal, že by to mělo trvat nějak dlouho, než se dostanu na řadu, opak byl ale pravdou. I když je dráha podstatně větší, než ve Vrbně pod Pradědem, kterou jsme navštívili před 14 dny, fronta se ukrajovala velmi pomalu. Při několika minutovém čekání to dceru přestalo bavit a ptala se mě několikrát, kdy už půjdeme. Znuděná a unavená jen čekáním. Než jsme se dostali na řadu uteklo více jak 40 minut.

Pak už ale nastal zlom a našeho bobu jsme se opravdu dočkali. Nikde není uváděna délka dráhy a ze spodní částí není nijak vidět konec dráhy, takže mě mile překvapila délka, kterou se bob táhl na vrchní část.

Pokud tedy před sebou nechytnete někoho, kdo celou cestu brzdí je rychlost tratě opravdu svižná. Dráha má několik opravdu příkrých zatáček a částí, kde získáte obrat okol 360 stupňů. Po dokončení jizdy jsem si všiml, že fronta na atrakci je ale ještě větší než když jsme čekali mi, takže délka čekání mohla být okolo 60 minut. To už je opravdu moc na jízdu trvající pár minut.

Po bobové dráze jsme si koupili jen zmrzlinu snědli ji u hřiště a vydali se k autu. Celkový dojem z výletu mi částečně kazilo počasí, částečně spousta lidí a také pocit, že se ze mě provozovatel areálu snažil vypáčit poslední korunu moc okatým způsobem. Nemám problém utratit na jednom místě za zábavu spoustu peněz. Zde mi ale tlak na maximalizaci zisku přišel příliš bijící do očí. Jinak jde ale o krásný kus přírody s atypickou rozhlednou, která nesedí všem a výhledem do na krásné pohoří Králického sněžníku.

Mohlo by Vás zajímat

Všechny naše fotky z výletu

Popis dalších našich Výletů

Webové stránky provozovatele

deti | rodina | skutecnost | vylety | zajimavosti |
Autor Ijacek.007 24.08.2016 zobrazeno 2 297x Jak jsem si hrál na zámečníka
Sportovní hodinky Garmin Fenix 3