Dnes vám ukážeme malý nenáročný výlet plný čerstvého vzduchu. Vydáme se na Černou horu, projedeme se lanovkou, navštívíme rozhlednu, podíváme se na televizní vysílač, rašeliniště a vyhlídku z modrých kamenů.
Vycházeli jsme z Jánských lázní a vydali se lanovku, abychom si alespoň trochu zjednodušili pochod, který i tak nebyl krátký. Na vrchol jsme se nechali vyvést. Cesta následovala k rozhledně Panorama. Lanovkou jsme vyrazili hned po jejím otevření v 9 hodin a na místě jsme zjistili, že rozhledna je otevřena až od 10 hodin.
Vydaly jsme se tedy podívat na nedaleký televizní vysílač a poté jsme se k rozhledně vydali znovu. Pokud tedy plánujete hned navštívit také rozhlednu, počítejte s tím, že se otevírá později. Mimochodem procházka k telekomunikační věži také není špatná. Cesta vede pěknou asfaltovou silnicí a krásným lesem.
Z rozhledny, ke které jsme se vydali zpátky později, je velmi příjemný pohled na okolí. Jedná se o kovovou věž a na vrchol se musí docela stísněným točitým schodištěm tvořeným 106 schody. Na vrcholu ve výšce 21 m pak na vás čeká výhled na lanovou dráhu, okolní lesy a za dobrého počasí i samotný vrchol Sněžky.
Z rozhledny jsme se dali krátkou naučnou stezkou, kolem Černé boudy na vyhlídkovou věž na Černohorské rašeliniště. Po dřevěných chodnících jsme se dostali až k vyhlídkové „věži“. Dřevěné vyhlídce o málo větší než klasický posed s výhledem na rašeliniště.
Poté jsme se vydali po zelené turistické značce zpět do Jánských lázní. U křižovatky žluté a zelené značky nad Modrými kameny jsme odbočili na žlutou a vydali se na vyhlídku z Modrých kamenů. Ta je od křižovatky opravdu jen pár desítek metrů, ale rozhodně by byla škoda ji minout. Z Modrých kamenu je totiž naprostou úžasný výhled na okolí.
Protože ale žlutá značka není moc pro děti, vydali jsme se z kamenů zpět na zelenou a dorazily až do Modro kamenné boudy. Zde je vyhlášená kuchyně a všichni doporučovali místí domácí borůvkové knedlíky. Rozhodli jsme se proto místní specialitu vyzkoušet. No bylo to poprvé, co jsem jedl takto velké knedlíky plné a bez jakékoliv výplně.
Následovala už jen cesta zpět do Jánských lázní. To bychom ale nebyli my, kdybychom si ji ještě trochu neztížily a vydali se k místnímu Silbersteinůvu plodnému prameni, když už jsme v těch lázních a celý výlet si tak značně protáhli.
Nakonec jsme měli v nohách více jak 18 Km. Počet však berte s rezervou. Díky keším jsme si několikrát zašli. I tak musím říct, že šlo o velmi příjemný a docela nenáročný výlet v krásné přírodě, téměř pořád z kopce.
Pokud by vás zajímalo více z výletu, než je pár fotek, přikládáme krátké video, díky kterému se na Černou horu můžete podívat kdykoliv.
Mohlo by vás zajímat
Vložit komentář
* - vyžadované údaje. RSS kanál s komentáři