Recenze Digi děti

Dnes se podíváme na knihu českého autora Jana Kršňáka pojednávající o výchově dětí narozené do digitálního věku. Hned na úvod musím napsat, že jsem k podobné literatuře poněkud skeptický. Knihy o výchově, kdy se mi snaží autoři „prodat“ svůj náhled, jak vychovávat své vlastní ratolesti, tak vždy beru s velkou rezervou. Většinou se totiž neshodují s mým pohledem, jak jsem byl vychováván a jak bych chtěl vychovávat své děti. Přesto občas po podobné knize sáhnu abych si „rozšířil“ pohled na výchovu. A kniha o digitálním věku a výchově děti mě prostě minout nemohla.

Čekal jsem „příručku“ typu co nedělat, jak to dělat či čemu se vyvarovat a čemu ne. No a kniha mě v tomto ohledu docela překvapila. Ne že by ony rady popsané výše v knize nebyly, ale on na to šel autor jinak, než jsem původně předpokládal. Z typického, co a jak dělat se totiž vyklubalo spíše myšlenkové cvičení pro čtenáře než soustavný popis, jak něco řešit. Ono nenechte se plést, on tah na bránu tam pořád je, nicméně není tolik průhledný a přímočarý, a nakonec přesto jen došlo na ono tohle budu stejně dělat podle sebe. Přesto je docela fajn ponořit se do myšlenek a popřemýšlet nad věcmi, které náš životní prostor pohltily a naše ratolesti se defacto nenaučili žít přímo bez nich.

Každá rodina v dnešním čase hledá svůj systém, jak se s dnešní výchovou dětí vypořádat a jak si svou domácnost seskládat s technologií a pravidel, jak s němí v domácnosti fungovaní. Tato kniha tak čtenáře spíše vede k přemýšlení, zdali je nastavená cesta opravdu tou, kterou se chtějí rodiče vydat. S některými texty, jako rodič nesouhlasím s některými naopak ano. Některé popisované zase se mi zdají vyloženě nepravděpodobné a pod jiné bych se zase klidně podepsal. Musím uznat, že kniha docela reflektuje dění kolem digitální scény posledních let a čtení mě rozhodně nenudilo. Hodnocení je ale velmi složité, protože na to, jak se bude líbit vám je přímo úměrné tomu, jak se o digitální technologie zajímáte a jaké o nich sami máte podvědomí. Mé hodnocení 85%