blog.ijacek007.cz

Blog o všem trochu jinak.

Dnes dcera dorazila poprvé do první třídy a skončila tak defacto bezstarostné docházení do školky. Rázem bude muset vstávat dříve, dopravovat se do školy autobusem a doma se věnovat úkolům. Dosavadní ranní rituál se tedy mění. Vstávání v 6 ráno, oblékání, snídaně, čištění zubů a opouštění domu v 7 ráno je minulostí. Pojďme se ale vrátit k jednomu na první pohled obyčejnému dnu. Ke dni, kdy jsme mimo obvyklý harmonogram stepovali před školkou už v 6 ráno a čekali až nám školku otevřou.


obrázek zoo Brno

Bylo něco málo před 5 hodinou ranní, to jsem měl ještě hlubokou noc a urputně jsem se snažil využít každé minuty před nekompromisním budíkem. V tu mě vzbudila dcera. Dcera, kterou jsem v týdnu tahal z postele já v 6 ráno a která mě nepochopitelně v tu samou hodinu zcela nepochopitelně tahala z postele o víkendu. Přešla do ložnice a začala. „Táto vstávej, já chci jít do školky.“ V polospánku jsem automaticky odpověděl, aby si šla lehnout, že je ještě brzy. „Máme ještě více, jak hodinu, tak si pojď ještě lehnout“. „Já nemůžu už jsem oblečená. Doveď mě do školky. Alespoň jednou tam chci být taky první.“ Tohle větou mě donutila začít uvažovat. Je oblečená před pátou ráno a chce do školky? Pokud chce aspoň jednou být ve školce jako první dalo by se to dnes stihnout? Pro jednou bych mohl dceři vyhovět a prostě vyrazit dříve, když se kvůli tomu už oblékla.

Donutil jsem se tedy vylézt z postele a probrat se, obléct se a provést celý náš ranní rituál o hodně dříve. Nejen, že bylo o hodinu méně, ale ani jsem tentokrát dceru nemusel přemlouvat, aby vstala, aby rozlepila oči či dokonce, aby se začala oblékat. Když už byla oblečena a kupodivu správně. Po snídani jsem začal poprvé zjišťovat od kdy vlastně je ta naše školka otevřena. Nikdy před tím jsme do školky tak brzo nejeli. Zjistil jsem, že od šesti. Bylo něco málo po půl šesté, a tak jsme vyrazili. Na cestách byl klid všude téměř panovala tma. Dorazili jsme před školku na úplně prázdné parkoviště. Jako první. Přesně tak jako si dcera přála. Za pár minut dorazila učitelka. Podívala se na hodinky, pak na nás a nestačila se divit co tam mi tak ráno děláme. Za chvíli, co odemkla a otevřela dveře, dcera jako první prošla dovnitř a bylo splněno. Alespoň jednou byla ve školce první. Hned vzápětí začali chodit další děti. Nicméně cíl byl splněn. Pro tento den byla první dcera.

Kdybyste mi večer před tímto dnem řekli, že se dcera před pátou ráno vzbudí sama, správně oblečena půjde mě vzbudit, aby byla ve školce aspoň jednou jako první, nevěřil bych Vám. Přesto to bylo z nějakého důvodu pro ní tak důležité, že se rozhodla vstát a udělat všechno pro to, aby to změnila. Na mě bylo jen na celý plán přistoupit. Naštěstí to bylo jen jednou a jak mile se tento bod ve svém seznamu odškrtla, pak se vše vrátilo do starých kolejí. V týdnu jsem dceru tahal z postele já o víkendu zase ona. A to i to je dnes již minulostí. Tak vzhůru k dalším výzvám. Děti je potřeba vést, pokud to jen jde. I když kvůli tomu musíte například o hodinu dříve z postele.


Štítky článku deti | rodina | skutecnost |
Autor Ijacek.007 02.09.2019 zobrazeno 112x
Předchozí článek Můj první digitální fotoaparát Olympus C1


gravatar

Vložit komentář

Nick *:
WWW:
Email * (nezobrazuje se ):
Gravatar:
Pamatuj si mě:
Komentář článku *:
Opiš následující text: *

* - vyžadované údaje. RSS kanál s komentáři

Přihlášení



Audioknihy

Jsme milovníci audio knížek, kterých aktuálně máme zakoupených 130. Poslech všech dohromady zabral přes 1875 hodin.

Z tohoto množství jsme si již stihli poslechnout téměř 49% tedy 64 audioknih.

Aktuálně poslouchaná audioknihakniha je Orel mezi vlky

Poslední hodnocenou audioknihou je Dítě číslo 44 .

Nejlépe hodnocenou audioknihou je Astronautův průvodce životem na Zemi .

Reklama