blog.ijacek007.cz

Všechno to začalo velice nevině. V sobotu večer jsme se s partou kluků vidaly do krnovského lomu lozit po skále. Ani nevím, čí to byl nápad nebo koho to napadlo a proč, protože jsme nikdy před tím tuto zábavu neprovozovali. Když jsem lelz po několikáté , samozřejmě bez jištění, témě z vrchní části jsem spadl a to po té, co jsem se chytl větve v domnění, že jde o kořen stromu.

Kořen to nebyl. Větev mi zůstala v ruce a já se řítil do několika metrové prázdnoty po zádech. Po dopadu na prudký svah pod skalou jsem se ještě začal kutálet a moje zběsilé kutálení zastavil až pařez, do kterého jsem zády narazil a ten mě zastavil. Zabrzdění to však nebylo moc příjemné, jelikož jsem si díky tomu zlomil čtyři obratle.

Naštěstí jsem tuto hodně pitomou zábavu neprovozoval sám a tak se ostatní postarali o přivolání pomoci. Po cca 20 minutách jsem již ležel na nosítkách a v sanitce jsem si to pelášil do Krnovské nemocnice. Jak to tak chodí zrovna přede mnou do nemocnice přivezli těžce pobodaného muže, který před tím pobodal svou rodinu a poté si pokusil vzít život. Doktoři z pohotovosti tedy byli na operačním sále a pokoušeli se útočníkovi zachránit život. Já mezi tím čekal na tvrdé přepravní desce na vyšetření.

Díky velice tvrdé podložce, nejistotě i doznívajícímu šoku jsem si čekání moc neužíval, nicméně jsem si za něj mohl sám. Po pár hodinách mě vyšetřil lékař zrentgenoval páteř a postavil mě před nemilou skutečnost. Mám poraněnou páteř, ovšem zřejmě nemám poškozenou míchu. Budu si muset minimálně 6 týdnu poležet v nemocnici. Byl jsem mladej, blbej a hlavně jsem měl před koncem školy. Všechno ale muselo počkat.

Na lůžku mě držely zklidňující injekce, rodina i přátele. Dokonce mi známí mého otce do nemocnice propůjčil notebook. Dnes je to úsměvné, notebooky jsou součástí každé domácnosti. V roce 2001 to však byla velká vzácnost. Na notebooku jsem si dokonce naprogramoval aplikaci, která mi odpočítávala kdy se dostanu domu.

Nemocnice je velmi depresivní prostředí. Vidíte jak je venku ale nemůžete tam. Já byl navíc nucen jen ležet a čas se přitom taaaak strašně vlekl. Nesl jsem to špatně a mou špatnou náladu jsem přenášel i na lidi, kteří se mě snažili podporovat. Ať už z řad přátel, tak rodiny. Nikdo to neměl lehké.

Čas utíkal a předpokládané propuštění se oddalovalo. Klasický kolotoč z nemocnice se opakoval. Jeden doktor řekl něco jiného než druhý, něco jiného zase všichni, pak to zase změnili. Rodičům se podařilo prosadit, že mě jako ležáka propustili z nemocnice do domácího léčení. Nejen aby mě měli doma, ale také abych to všechno lépe snášel.

Na kontrolu jsem měl jet sanitkou. Ležet jsem musel pořád pod rizikem, že nesrostlé zlomené obratle by mi mohly míchu přerušit. Sanitář, který mě však vezl k doktorovi si s tím příliš hlavu nelámal a aby si ušetřil práci nedbal svých povinností a v sanitce mě posadil do přepravního křesla. Díky tomu, že byly již kosti srostlé se nic nestalo, beru praci sanitáře jen jako šlendriánství. Kdybych po těch proležených týden ovšem zůstal na vozíku jen díky tomu, že si chtěl sanitář ušetřit práci, asi bych tak benevolentní nebyl.

Po několika kontrolách a neustálých oddalování jsem nakonec byl převezen do nemocnice v Městě Albrechticích, kde jsem měl začít s rehabilitací. Tam jsem strávil cca 14 dní, pokud si dobře pamatuji. Během té doby jsem se znovu „učil chodit“. Nevěřili byste, jak složité je po téměř dvou měsících znovu udělat krok. Chodil jsem jako důchodce, kterému bylo čerstvě 18 let. Ale „chodil“ jsem. Po pár týdnech se navrátila svalová síla a dnes byste na první pohled nepoznali, že před více jak 12 lety tady byl úraz, který mohl změnit celý můj život jen kvůli blbosti a mládí.

Možnost, že skončím na vozíku nebo, že se můj stav zhorší je nade mnou ve vzduchu pořád. Nicméně je to velmi nepravděpodobné, že by se obratel, který se sesunul díky úrazu, dal znovu jen tak do pohybu. V nemocnici, na nemocniční posteli, jako ležák jsem do opětovného návratu mezi pohybující, strávil více 80 dní. Od 19.5.2001 do 17.8.2001. Člověk si dnes neuvědomuje a ani nechce připustit, že změny v jeho životě mohou přijít velice rychle.

Důvod napsání předchozích řádků je jako poděkování Všem, kteří byli se mnou. ať už z řad přátel či rodiny. Bez Vás všech by to šlo asi o mnoho monoho hůře. Všem tímto moc Děkuji.

adrenalin | rodina | skutecnost |
Autor Ijacek.007 02.07.2014 zobrazeno 2 809x Zábavní park Mirabilandia léto 2008
Tandemový seskok z helikoptéry na Slovensku 2008