blog.ijacek007.cz

Opět nastal čas karnevalů a maškarních bálů. Už měsíc jsme vymýšleli kostým. Dcera teď hodně žere šmouly a já celá nadšená už vymýšlela kostým Šmoulinky. Ovšem jen do doby, než táta zmínil Batmana. :-)

Jeliož dcera nastoupila do školky, počet karnevalů, kterých se účastníme, prudce vzrostl. Nějaké kupované kostýmy doma sice máme, ale příjde mi to, že je to furt jen beruška, nebo čarodejnice. Naštěstí ve věku, kdy dcera strikně vyžaduje Frozen, ještě nejsme. :-) Rozhodli jsme se kostým tentokráte vytvořit sami.

Pokud máte malé dítě, dříve nebo později řešíte špinění sedaček. Variant je hned několik. Jedním z nich jsou návleky na boty. O těch si napíšeme zase příště. Je to šikovná věc, jen je ta tzv. práce navíc. A dlouho jsme je neužila, nebo noha rychle roste a já je dělala na míru. V autě samozřejmě mám koupené i pratelné potahy. Ty koupíte leckde. Jen si myslím, že je nechcete také prát téměř po každé

Jak jsem již psala, dovolená se blíží a člověk vymýšlí pomocníky na ni. Dnes to byl pastelkovník.

Jelikož se dovolená nezadržitelně blíží, je čas myslet, jak zabavit dítě na dlouhé cestě. Jedním z velkých pomocníků bude tuším tablet. Tak jsem na něj ušila obal do auta.

Jednoduchý návod, jak využít mé nevyužité tílko a roozšířit dceřinu sbírku šatů.

Jelikož máme dceru, co se odnaučovala z plen, prostěradel nám často pochybělo. Proto jsem se rozhodla si jedno ušít.

Jelikož se mi již podařilo udělat na mé telefonu pár pěkných škrábanců a v mém okolí se objevily telefony nové, pustila jsem se do šití jejich obalů.

Díky specifickému rozměru postele a tedy i matrace jsme musely řešit jak chránit matraci. Kousek igelitu se ukázal dost nevhodný.

Dceři jsme již zařídili velkou postel. V pomalu dvou letech bylo myslím na čase. Má ovšem specifický rozměr a tak to přineslo řadu úkolů.

Velikonoce se nezadržitelně blíží a tak i já se ohlížím po nějaké té inspiraci. Ať už jde o nějaké promě nové cukroví, nebo třeba dekoraci. Jelikož jsou to první Velikonoce, které dcera vnímá, Tak je chci udělat, co možná nejhezčí.

Na šikulkách jsem viděla šitý věnec na dveře a hned jsem se do něj chtěla pustit. Nakonec jsem si jej v podstatě vymeslela, neboť nikde jsem návod nenašla. Pouze odkazy na Fler, kde samozřejmně návod nebyl. Až v závěru šití jsem zjistila, že se vlastně jedná o tvz. copánkový věneček.

Dcera už povyrostla. Její dětská židle ji už omezovala a v rozložené už nechtěla moc jíst, obzvlášť, když byl táta doma. K jejímu stolečku jsme se prostě 3 nevlezli. Samozřejmně jsme ji posadili na velkou židli, ale to nám pořád pár centimetrů chybělo. Rozhodla jsem se tedy ušít podsedák.

Od manžela jsem dostala krásnou nákupní tašku. Ale jako věčně nespokojená žena, jsem si na ni po čase našla nějaké ty chybky. Nejvíce mě štvalo, že uši sice přetáhnu i přes zimní bundu na rameno, ale na kočárek ji prostě nedám. Tudíž jsem ji vozila na střeše sporťáku, což mě tedy štvalo.