Jak jsem poprvé drona Mavic mini poslal k zemi

Povíme si pár řádků, jak jednoduše se dá zapomenout na překážky a ve snaze o pěknější záběr drona velmi jednoduše poslat omylem k zemi.

Na procházce s dcerou jsme si všimli lesní techniky, která vedle nás vytahovala vytažené dřevo. Vyletěli jsme tedy dronem pro netradiční záběr. Zanedlouho vyjela technika z lesa a zastavila se přes maličkou asfaltovou silnici, kde byla v protisvětle právě zapadajícího sluníčka.

Ve snaze o co nejlepší záběr jsem s dronem začal hledat úhel, ze kterého by vyniklo protisvětlo, stroj i okolní zatím nebarevné prostředí mohlo vyniknout. A právě to byla chvíle, kdy jsem všechnu pozornost věnoval záběru z kamery a neuvědomil jsem si, že okolo jsou stromy. I když jsem dronem stoupal, zase jsem nechtěl být příliš vysoko. Po pár chvílích přišel zasloužený trest. Při couvání jsem totiž zavadil o špičku nejvyššího stromu v okolí a dron začal padat dolů z výšky okolo 20 metrů. Pád však docela účinně zabrzdily větve stromů, do kterých jsem tak sprostě nacouval.

Vzhledem k malé hmotnosti i větvím tak dron dopadl docela měkce. Po rychlé kontrole jsem zjistil, že při pádu neutrpěl pro tentokrát žádné poškození, kromě pár škrábanců. Při pádu se jen zavřelo ramínko vrtule. Dron tak zatím velmi mírumilovně připomněl, že pohyb ve vzduchu je mnohem choulostivější a že k zemi se dron může poroučet velmi rychle.

Oproti prvnímu „karambolu“, kdy se droník chytl do nataženého silonového vlasce, který nešel téměř vidět, jsem za tento pád mohl sám. Při couvání jsem také neměl zaplou kameru na nahrávání videa a tak z tohoto pádu nemám ani záznam. Upřímně doufám, že to bylo naposled, co jsem drona poslal k zemi neopatrností.