Recenze XCOM2

Pokračování tahové strategie, ve které je jediným vašim úkolem postarat se, aby lidstvo nebylo vyhynulým druhem. Povedlo se pokračování tahové hry kombinované ze správou vaši základny? Dozvíte se na následujících řádcích.

I když jste v minulém dílu planetu měli ochránit a s nezvanými hosty se vypořádat, tak úplně se to nepovedlo. Krátce po konečném rozhodnutí prvního dílu, Země s mimozemskými silami uzavřela mír a planeta Země se tak stala domovem nejen lidí, ale také invazních mimozemských jednotek. Děj druhého dílu začíná tedy zhruba 20 let po konci prvního dílu. Mezi tím se planeta ocitla pod nadvládou cizí rasy na první pohled idylicky žijící vedle lidí v nově vybudovaných městech. Pod povrchem zdánlivé symbiózy však vetřelci připravují plán, jak lidský druh využít ve svůj prospěch.

Protože svět podepsal mírovou smlouvu, herní mechaniky se změnily. Již si nemůžete zvolit světadíl, nebudujete satelitní síť a nesnažíte se přesvědčit světové mocnosti, aby Vás financovaly. Místo toho je Vaše postava osvobozena odbojem, který za pomocí odcizené mimozemské transportní lodi podniká partyzánskou válku s okupačními jednotkami. Vaše základna se tak může neustále pohybovat a je připravena zasáhnout kdekoliv na světě.

Váš nový mobilní domov je nutné pořádně vylepšit postavit dílny, výzkumné prostory nebo postavit generátor, aby bylo možné všechny nové místnosti v lodi napájet. V transportní lodi pochopitelně není volné místo neomezené a tak budete muset plánovat, co si v lodi postavíte. Nejprve je také nutné prostory na nové místnosti připravit.

Abyste se ale o nepřátelských akcích dozvěděli a zajistili si suroviny potřebné pro nákup vybavení nebo vylepšení Vaší hlavní základny je potřeba kontaktovat jednotky odboje v okolí. Po získání patřičného území Vám pak místní odboj dodává informace o akcích, které se v okolí vyskytují.

Tak jako v minulém díle i zde máte později na výběr ze tří rozdílných úkolů, kde si budete muset vybrat co dostane přednost. Vyrazit můžete totiž vždy jen na jeden. Budete tedy postaveny před otázku, potřebuji raději surověny nebo raději nového vojáka?

Jakmile se trochu vyhrabete získáte nějaké vybavení a nějaké zkušenosti z boje. Hra před Vás postaví hlavní problém. Projekt AVATAR. Způsob jak nadobro skoncovat s lidskou populací na planetě zemi. Tento projekt musíte zničit. Jeho odpočítávání nelze zastavit, ale pouze zpomalit. Pomocí napadání mimozemských základen a plnění úkolů, můžete sice občas projekt zpomalit a získat trochu času na přípravu vojáků, výzkumu zbraní a brnění a lokalizaci konečných souřadnic projektu.

Každá mise je opravdu zkouškou Vašich taktických možností. A nepřijít při většině z misí o žádného vojáka je opravdovou výzvou. Vaši vojáci postupem času získávají zkušenosti, či si vylepšují svou výbavu a jejich ztráta je proto vždy bolestivá. Každý útok je tak potřeba předem promyslet a využívat kryt kdekoliv to jde. Jistou míru zde hraje i náhoda, která se nebojí nechat minout vojáka přímo před nepřítelem, když střílí z brokovnice. Nakonec se mi přesto podařilo hru dohrát, aniž bych ztratil jediného vojáka, nicméně to stálo opravdu nemalé úsilí a spoustu načtení hry.

Ačkoliv i když jsem o žádného vojáka v akci nepřišel, neznamená to, že bych se s vojáky na základnu vracel v pořádku.

Jen jedinkrát se mi podařilo misi dokončit s celou nepoškozenou jednotkou. Na rovinu však říkám, že se v jednom kole zasekli počítačem ovládaní bojovníci a já do všech mohl beztrestně střílet, aniž by palbu opětovali. Krom téhle výjimky však byla každá mise výzvou, která se stupňovala.

Obecně jsou mise dvojího druhu, buď musíte eliminovat veškerý odpor na mapě, nebo za určitý počet kol musíte získat informace či zničit zařízení. Osobně mě bavily více mise, ve kterých jsem neměl nůž na krku a nemusel jsem hnát jednotky napříč nepřátelským územím ve spěchu. I když máte na jednotlivé mise více času, neznamená to však, že máte vyhráno. Provozujete totiž partyzánskou válku a tak i při úspěšném splnění hlavního úkolu, musíte vzít nohy na ramena a zmizet z oblasti. Do herní mapy totiž nepřítel posílá neustále nové jednotky a tak Vám nic jiného ani nezbývá.

Dalším hnacím motorem je pak samotný projekt avatar, který nekompromisně běží i když se Vám daří plnit hlavní úkoly. Před dohráním jsem špatně naplánoval kontakt okolních států a pak jsem jen čekal, jestli stihnu získat všechny suroviny pro vylepšení budovy a kontakt státu s mimozemským výrobním závodem.

K mému klidu však po naplnění všech ikonek projektu následoval ještě odpočet třiceti dní, kdy se dalo vše zvrátit zničením výrobních zařízení a výzkumem potřebných technologii si odemknout finální misi hry. Celá hra je graficky na velmi velké úrovni. To si však sebou nese i jeden nešvar, který u tahových her není příliš známý a to je opravdu velký nárok na počítač. I když seřežete nastavení grafiky na minimum, hru bez grafiky s externí pamětí nejede. Pokud se Vám ji přesto podaří spustit po několika úspěšných misích načítání složitějších map prostě zhavaruje a hra spadne.

Pokud už hru však pustíte na podporované konfiguraci bohatě Vám to vrátí. Mapy jsou plné grafických efektů, animací a modelů, na které je radost se dívat. Také ovládání rozhraní mapy a správy Vaší základny vypadá velmi pěkně. V oddělení nemocnice vaši vojáci opravdu leží na lůžkách, v hlavní řídící místnosti se to hemží personálem nebo v laboratořích jde vidět personál pracující na sestavení vybavení. Navíc celou hru doprovází opravdu velmi podařené videosekvence, které podtrhují děj i atmosféru hry.

Dalším plusem je pak možnost si hru zahrát díky fanouškovské češtině. Naplno si tak můžete vychutnat příběh i výsledek zkoumání. Fanouškovská čeština však bohužel trochu tápe. Původní autor od ní dal ruce přyč. Po dokončení první verze a tak obsahuje pouze základní hru. Na vývoji se sice stále pracuje a měli by se počeštit jak následující DLC, tak také nejvíce hrané módy, nicméně vývoj této aktualizace více méně stagnuje. Autoři, kteří převzali češtinu po původním autorovi, nechtějí vydávat češtinu bez testování a tak to vypadá, že si na dokončení ještě dlouho počkáme.