Krvavé země

Dnes se podíváme na velmi těžkou knihu popisující masové vybíjení různých částí civilního obyvatelstva v Evropě v období okolo druhé světové války.

Většina lidí si s masovým a systematickým vyvražďováním části civilního obyvatelstva představí zločiny páchané Němci, v průběhu druhé světové války na židech. Kniha historika Timotiho Syndera se snaží o vyvrácení tohoto velmi zjednodušeného pohledu. Přináší na základě analýzy archivních dat a dokumentů a doložených a ověřených svědectví popis reality v oblastech Ukrajiny Polska a dalších okupovaných zemí jenž nazývá krvavé země.

V knize se tak dozvíte, že systematické vyvražďování části obyvatel určitého území defacto nebylo vynálezem německé agrese v průběhu druhé světové války, ale že probíhalo pomalu a do jisté míry bez povšimnutí mnohem dříve před vypuknutí druhé světové války. Systematickou likvidaci konkrétních skupin obyvatel totiž praktikoval již Stalin, když z částí Ukrajiny deportoval nebo rovnou eliminoval původní polské obyvatelstvo. Také kniha popisuje postup Stalinových úmyslně vyvolaných hladomoru, které vznikly při nuceném nasazení plánu pětiletky opět na ukrajinském území v době nasazování kolchozů. V této části knihy se tak dozvíte například i popis nepředstavitelného utrpení hlavně venkovského obyvatelstva a také k následnému kanibalizmu na území nejvíce sužovaném hladomorem.

Později jsou popsané zvěrstva německé a rudé armády při tažení za obsazením co největšího území. Detailně popisuje politické proudy a názory ostatních mocností, ať už zapojených do války nebo stojící opodál. Dozvíme se tak o masových popravách Rusů, ale i následujícím běsnění Němců. A srovnání krutovlády jak nacistické, tak taky komunistické politiky. Kniha nekončí koncem druhé světové války, ale popisuje také pozdější osudy povalečných přeživších i dopady a politiku komunistických osvoboditelů.

Autor tedy popisuje útrapy civilistů napříč desítkami let teroru civilistů, od systematické deportace či likvidace místních menšin či politických odpůrců, tak o obrovském hladomoru vyvolaného pouze politickou vůlí, tak také snah pomstít se skupině etnika za neúspěchy. Popisuje mrazivě, a tak přesně jak jen to bylo možné z dostupných dokumentů. Jak jednoduché je v systémech informace zadržet či zkreslit. A jak i když už informace uniknou, může následovat nezájem, jen například díky podepsanému paktu o neutočení. A poté popisuje, jak i samy poškození dovedeme zlehčit či zamlčet informace, jen aby se nestali obětí dalších a dalších restrikcí.

Rozhodně tedy nejde o jednoduchou četbu. Ne každému se dobře čte o osudech milionů lidí, kteří neudělali nic jiného než, že žili na jistém území po generace v naprostém souladu s okolím, a přesto byly systematicky a nemilosrdně jejich životy navždy narušeny ne-li v naprosté většině násilně ukončeny. Díky podobným knihám si však může kdokoliv upravit pohled nejen na režimy, ale taky na fungování vlád či nebezpečí, kterému svět čelí i když zrovna není nic na první pohled vidět.