Tajná historie

Román popisující cestu studenta, který se snaží přes nepřízeň osudu a s nedostatkem peněz dostat do elitního klubu mladých studentů klasické řečtiny. Čtenáři se tak dozví o minulosti, ale i o potřebě hlavního hrdiny někam patřit a jako nemalý cíl si tedy zvolí, jakmile se dostane díky stipendiu na univerzitu, dostat se do elitního kurzu řečtiny, do kterého se může ročně přihlásit jen opravdu pár výjimečných studentů, které si ještě profesor kurzu vybírá podle velmi přísných specifických a nekompromisních pravidel.

Jakmile se do kurzu a mezi studenty dostane, dobrodružství teprve začíná. Náš hrdina kolem sebe začíná plést pavučinu lží, aby mezi ostatní studenty pocházející z velmi movitých rodin vůbec zapadl. Když už si myslí, že se mu povedlo zapadnout do kolektivu movitějších spolužáků a že si našel místo ve třídě, kam teoreticky nepatří, začínají se objevovat trhliny v bezchybném obraze společných přátel a hlavní hrdina začíná pomalu zjišťovat, že existují věci, ze kterých byl ostatními studenty vyloučen. Je to jeho postavením, jeho původem, může za to pavučina lží, kterou kolem sebe rozpletl nebo jde o něco jiného?

Nemá smysl rozkrývat celý děj knihy, nicméně je zde alespoň popsán hlavní rys románu. Jde neustále o kontrast lží, přátelství a tajemství. Také zde jsou jasně vidět rozdíly oněch standartních studentů a také studentů z oněch rodin, které se nikdy nemusely ohlížet na peníze, alespoň si to o nich všichni myslí. Kniha velmi pomalým tempem a zakryta do velmi květných souvětí vypráví vlastně obyčejné dilema mladého člověka, který se za všech okolností chce vyprostit z imaginárních okovů vlastní třídy a patřit k oněm vyšším, na které celou dobu poohlížel. Jak moc je člověk schopný něco udělat či obětovat, aby se mu to povedlo a co vlastně může získat, pokud to vše udělá.

Jak jsem již napsal, počítejte s velmi květnatými větami a pomalu jdoucím dějem, který jen pomalu plyne a rozkrývá tak celý příběh. Ne každému může vyhovovat pomalý styl vyprávění. Ne každému se budou dobře číst opravdu složité věty popisující jednoduché věci tak trochu složitě. Sáhnete-li po zpracování ve formě audioknihy, můžete se občas opravdu pozastavit nad tím, jak dokázala autorka věty nafukovat. Načteno je vše velmi příjemně a audiovizuální stránka trvající 22 hodin je bezchybná. Příběh mi chvílemi nicméně stylem psaní přišel natahovaný a celý děj oné 22hodinové knihy by se dal o hodně zkrátit. Já knize dávám hodnocení 80 %.