Dobrodružná cesta na sraz maluchářů v roce 2005

Existují naprosto spontánní rozhodnutí, díky kterým zažijete parádní zážitky, na které poté vzpomínáte ještě hodně dlouho. Jedním takovým okamžikem bylo rozhodnutí zúčastnit se srazu majitelů aut Fiat 126 neboli maluchu.

Byl čtvrtek večer a já procházel internet, když jsem narazil na informaci, že se o víkendu chystá sraz majitelů polského Fiata nebo li Malucha. Sraz se uskutečnil v autokempu Konopáč u Heřmanova Městce. Po chvíli bylo rozhodnuto a hned další den jsme se vydali na dobrodružnou jízdu dlouhou 215 km. Kdo trochu znal Malucha věděl, že i mnohem kratší jízda byla vždy dobrodružství. Ráno jsme si nechystali průjezdné body. Bratr dostal sezam míst, kterými musíme projet a vydali jsme se na cestu. Psal se rok 2005 a navigační přístroje v normálním použití neexistovaly. Celá navigace se tedy skládala z tištěného seznamu průjezdných míst a klasické mapy. O tu se staral bratr v roli mechanika a navigátora.

Maluch dostál svému jménu již po 24 km. Z ničeho nic nám nerušený poslech autorádia, které spolehlivě přerušovalo hlasitý motor, začal rušit nepříjemný dosud neznámy zvuk podobající se svářečce. Auto jsme odstavili na nejbližší benzínové stanici za Bruntálem abychom zjistili odkud ten zvuk pochází. Auto jsme tedy daly na hever sundaly zadní kolo a zjistili, že upadl kabel od mechanického starteru, který jiskřil o poloosu zadního kola. V tu chvíli jsme zjistili, že nemáme náhradní šroubky takého rozměru a tak jsme se vydali do Bruntálu nakoupit do železářství náhradní díly.

Při cestě do města z benzínky nás překvapila druhá porucha. Najednou se nedalo v autě změnit rychlost. Zůstala navolená pouze dvojka a jakékoliv ovládání řadící páky nemělo žádný vliv. Pomocí spojky plynu a modlení jsme nakonec dorazili na parkoviště před železářství, kde jsem zakoupil opravdu velký sáček různých šroubků, matiček a podložek, aby nám na naší dobrodružné výpravě již nic nechybělo. Než jsem dorazil ze železářství, bratr zjistil v čem byla druhá porucha. Ztratili jsme totiž šroubek, který spojoval táhlo převodovky a páku převodovky, takže nešlo vyřadit ani zařadit rychlost.

Po chvíli přemýšlení jsme se rozhodli nevzdát a vydat se dále vstříc dobrodružství až do autokempu. Nasedli jsme tedy do „auta“ normálně zařadil rychlost a vydali se na cestu. Cesta z Maluchem je vždycky ,protože nikdy nevíte co dalšího se pokazí. Cca co 50 km jsme si vždy dali přestávku, aby se nám trochu schladil motor a mi se trochu protáhli z nepříliš pohodlných sedaček. Po cca 100 km nám zase upadl kabel od startéru a tak následovala rychlá oprava, sundání kola a upevnění kabelu na své místo.

Byl krásný den, sluníčko svítilo, měli jsme fajn náladu a za neustálého sledování dopravních značek a mapy jsme se blížili k cíly. Když v tom se auto zastavilo a v něm veškerá elektronika. Nešli stěrače, světla dokonce ani tolik důležité rádio. Netrvalo dlouho, abychom odhalili příčinu problému. Opět upadl problematický kabel ze starteru. Než jsme si toho však stihli všimnout, neustále zkratování kabelu o kostru auta se podepsalo na nejhorším spoji. Tím myslím uzemnění autobaterie. Tento kabel se prostě neustálím zkratováním utavil. Již nebylo možné neustále doplňovat šroubky do svorkovnice na startéru, ale bylo potřeba sáhnout po destruktivnější metodě. Šroubek jsme pořádně napatlali sekundovým lepidlem a po jeho našroubování již měla být jistota, že šroubek nepovolí. Po opětovném vracení zadního kola (bez sundání kola nebylo ke svorce startéru přístup) jsme museli ještě opravit utavený kabel. To byla vcelku hračka. Na opravu tedy stačil startovací kabel, který jsme spojili s kostrou a mínusovým pólem autobaterie.

Po dalším zdržení jsme opět mohli pokračovat v jízdě. Cca po 200 km nám začalo klepat kolo. Po kontrole jsme zjistili, že u zadního kola, které jsme neustále sundávali, abychom se dostali k problematické svorce startéru, chybí jeden ze čtyř šroubů a ostatní se povolily. Následovalo tedy utažení zbylých šroubů a pokračovali jsme v jizdě. Né však dlouho a za pár minut se situace opakovala. To jsme již zjistili, že nám chybí další šroub. Po důkladnějším přezkoumání jsme zjistili, že šrouby se nevyšroubovaly, ale zalomily.

To už nám do smíchu moc nebylo. Se zalomenými šrouby v kolech se jet nedá, i když jsme byli něco málo pod 10 km od autokempu. Reálně hrozilo, že zde naše dobrodružství skončí kousek od cíle. Po opatrném dotažení posledních dvou šroubů, jsme se vydali „hlemíždím“ tempem do kempu. Jeli jsme opravdu pomalu, abychom neztratili další šroub, takže naše jízda byla něco kolo 15/k hodinu. I když jsme vyrazili na cestu ve 2 ráno do autokempu jsme dorazili něco okolo 8 večer. Překonat vzdálenost 220 km nám tedy trvalo téměř 12 hodin. Po formalitách s ubytováním se bratr ještě večer pustil do demontáže kola a do pokusu dostat zalomené šrouby z bubnu kola.

To se nakonec opravdu povedlo a tak jsme si šli dát večer zaslouženou odměnu do místní hospody a poté již do postele. Vypadalo to, že cestu jsme zvládli se všechny problémy. A auto stálo vedle chatky kempu na všech kolech. Ráno jsme obešli majitele Maluchů, jestli by nám někdo nedaroval nebo neodprodal náhradní šroub do kol a zjistili jsme, že tím že máme první verzi auta máme také atipické šrouby. Nakonec jsme vyšroubovali pár šroubů z ostatních kol, tak abychom doplnili dva zalomené šrouby a mohli pokračovat v jízdě.

Dostali jsme startovní číslo a postavili jsme auto hrdě na plac k ostatním. Účast byla veliká, ale nikdo neměl se svým „autem“ tolik problémů po cestě jako mi. Následovala spanilá jízda po okolí a orientační trasa. Den v celku překvapivě utekl bez dalších poruch, jakokdyby nám Maluch chtěl ukázat, že dokáže zůstat i nějakou dobu bez poruchy. Na srazu jsme dokonce potkal bývalého majitele našeho „auta“. Naše auto poznal díky atypicky barevné zadní sedačce laděné do zelena, která byla údajně jeho práci.

Později večer pro nás přijela sestřenice se svým manželem a mi jsme se v jejich doprovodu vydali na další dobrodružství. Vyhráno jsme ale ještě neměli, jelikož jsme byly daleko od domova s autem, jehož každá jízda mohla být také tou poslední. Abychom eliminovaly problémy na cestě domů, raději jsme podrobili kontrole všechny důležité systémy „auta“. Ještě téhož den při návštěvě rodiny se ukázalo, jak prozíravé bylo koupit spoustu náhradních šroubků. Náš stařičký maluch totiž nebyl v nejlepším stavu a dlouhá cesta na výlet se mu pranic nelíbila, takže jsme utřepali spoustu šroubků z plechového chlazení motoru. Než jsme se vydali na cestu zpět, museli jsme auto důkladně zkontrolovat a všechny ztracené šroubky zase doplnit.

Věřte nevěřte v neděli večer jsme se z výletu dostali zase zpátky domů a to v autě bez nutnosti odtahu. Jízda byla plná zážitků, oprav, obav i nejistoty, ale také svobody a benzínu. Dodnes na ten výlet vzpomínám, jelikož jsme nikdy nevěděli, zda vůbec dojedem nebo kdo by nás vlastně odtáhl. Nikdy už jsem poté s Maluchem nepodnikl pozoruhodnější a dobrodružnější výpravu než tuto.