blog.ijacek007.cz

Letos jsme si Chorvatsko jako cíl rodinné dovolené vybrali již po šesté. Jako vždy jsme se na cestu vydali vlastním autem. Pojďme si v krátkosti představit trasu a náklady samotné cesty až na oblázkové pláže Chorvatska.

Proč auto
K jadranskému moři se lze vydat všelijak. Můžete se vydat autobusem, letecky, vlakem či po vlastní ose například autem, motorkou nebo dokonce na kolech. My volíme přístup vlastním automobilem, protože tento způsob nám dává obrovské možnosti, co na dovolené můžeme dělat. Někomu stačí si jen najít oblíbené místo na pláži a popřípadě si najít cestu do nejbližší restaurace či stánku se zmrzlinou. My nejraději střídáme dny na pláži se dny, kdy se jedeme podívat do okolí. Ať už do přelidněných míst pro turisty jako je město Makarská, tak například k modrému a červenému jezeru u města Imotski. Ale nemusí jít jen o turisty známé místa a hojně navštěvovaná místa. Díky vlastnímu autu totiž můžeme vyrazit například na odlehlé kostelíky nebo místa, které jsou výjimečná svým výhledem do krajiny. Spousta těchto míst je většině návštěvníku neznámá a bez auta a hry zvané Geocaching bychom o nich nevěděli ani my. Na taková místa bychom se bez vlastního auta, a to mnohdy relativně levně, nikdy nedostali. V neposlední řadě je tady taky nezanedbatelný fakt, že se můžeme kdykoliv vrátit, pokud by počasí nebo ubytování nepřálo nebo někdo z rodiny onemocněl a byli bychom nuceni neočekávaně se vrátit.

Auto

Vyjet tak daleko vlastním autem však znamená, že auto musí byt v naprostém pořádku a musíte mu věřit. My se k Jadranu vydali zatím celkem 6×. V průběhu času také měníme auta, tak jak se mění náš vozový park. První dvě jízdy k moři jsme jeli stařičkou Octavii 1.

Další následující 3 jízdy jsme již jeli mladším autem značky Ford Focus 2 Comby. Ten nás na své druhé jízdě, tedy celkově 4 dovolené, nechal stát s poškozeným motorem v území nikoho. Naštěstí nás v sobotu ráno odtáhli do šikovného autoservisu, kde šikovný automechanik motor, nebo chcete-li přesněji pouze podložku pod vstřikovačem, opravil a mohli jsme pokračovat v cestě k moři. Poslední cestu a to tu letošní jsme již projeli nejnovějším autem, které vystřídalo stařičkou jedničkovou Octavii a to Octavie 2.

Mimochodem toto auto, které je v naší rodině od letošního roku nás letos velmi mile překvapilo. Cestu na chorvatské pobřeží dlouhé přes 14 hodin, kdy jsme projížděli 4 státy a několik dálničních úseků, auto totiž zdolalo za průměrnou spotřebu 4,2L / 100Km. A nejedná se pouze o spotřebu udávanou palubním počítačem, ale opravdu reálnou spotřebu vypočtenou z počtu najetých Km a reálně spotřebované nafty v nádrži.

Navigace a příprava trasy a technika.

Na první chorvatskou dovolenou jsem jel se svou ženou. Zatím co žena, tehdy ještě přítelkyně, už v této zemi byla pro mě to premiéra. Ona měla na starost balení věci a jídlo, já měl obstarat auto a přípravu trasy. Tak jak jsme si to tehdy poprvé rozdělili a tak to máme defakto pořád, Zatím co žena vše připraví, najde ubytování a vymyslí, co budeme celý ten čas jíst, já plánuji, jak se tam dostaneme. Na první dovolenou jsem se tedy vybavil novým mobilním telefonem Samsung s operačním systémem Windows Mobile a jako náhradní řešení jsem vezl PDA loox 560. Vést druhou navigaci se ukázalo jako velmi prozíravý tah, protože jsem během první dovolené nový telefon utopil v kapse kraťasů, když jsme z jednoho výletu zjistili, že na pláži jsou velké vlny. Normálně jsem na pláž telefon nebral, takže když jsem si namočil oblečení, nevěnoval jsem tomu pozornost. Dokud se mě však žena nezeptala, jestli v těch durch mokrých věcech náhodou nemám i nový telefon. A představte si, měla pravdu, byl tam. I když jsem ho rychle vytáhl z kapsy, už jen blikal.

Cestu z dovolené jsem tedy nastavil náhradní navigaci z PDA a vydali jsme se zpět. Jak to tak bývá, náhradní nebyla náhradní jen tak. Aby mohla fungovat, musela mít napojenou externí anténu. Ta vypadávala a tak přístroj polohu ztrácel. Naštěstí vše zvládla zafixovat gumička a tak jsme se z první dovolené v pořádku vrátili i bez nutnosti kupovat staré mapy nebo se ptát na cestu. PDA s gumičkovým systémem se ukázalo mnohem spolehlivější, než aktuální telefonní přístroje a tak další rok už PDA hrálo hlavní roli v navigování. Mapová aplikace byla TomTom.

PDA s aplikací TomTom poté nahradil přístroj TomTom a tím odpadla i nutnost bát se o GPS signál připojený k externí anténě přehřívání PDA i trochu krkolomné nabíjení. S touto navigací jezdíme dodnes. I když samozřejmě doba mobilních telefonů již značně pokročila a aplikace ani telefony se tolik nepřehřívají, nepotřebují externí anténu a nepohání je stařičký systém Windows Mobile. Přesto jsou, jak bych to jen řekl, tak trochu náchylnější na poškození.

Za oněch 6 dovolených jsem zatím nechtěje ukončil život dvěma mobilním přístrojům. Loni jsem se rozhodl přehodnotit pozici TomTom(a) a zakoupil jsem si navigaci Sygic, která má doživotní aktualizace map a dovede navigovat přes několik státu a dokonce umí v některých státech vypnout placené úseky. Co je však na papíře nebo na popisku v obchodě, je někdy velký rozdíl od skutečnosti. Sygic byl pro mě jasným zklamáním, a ne kvůli ceně. Navigace sice umí vypnout zpoplatněné úseky, ale pokud zadáte trasu z bodu A do bodu B, neumí, nebo jsem to alespoň nenašel, nastavit průjezdné body. V příkladu jsem plánoval trasu z Olomouce na Makarskou. Trasa vedla přes Brno, Rakousko, Slovinsko a Chorvatsko. Ve Slovinsku jsem se chtěl vyhnout dálnici a tak mě navigace hnala ještě přes Maďarsko. Přes Maďary jsem v tu dobu vážně jet nechtěl a tak jsem tento stát zakázal. Čekal bych tedy, že trasa bude přes Slovinsko mimo dálnice. To co jsem čekal, bylo navigaci naprosto jedno, a když nemohla projet Slovinskem přes dálnici a nemohla to objet ani přes Maďarsko, prostě mi sdělila, že trasa nelze naplánovat. Dal jsem ji ale ještě šanci. Jel jsem podle TomToma, kde byla díky průjezdným bodům správná trasa, a čekal jsem, co se bude dít. Když jsem se vyhnul prvními odbočce podle Sygic, začala mě navigace nutit, abych se otočil a najel správně. Na tom by nebylo nic neobvyklého. To dělají všechny navigace, pokud minete místo změny směru. Nicméně Sygic mě navigoval zpět celých 70 Km. Ano 70Km mi říkal, že se mám otočit. Kdybych tedy uposlechl po 60km, kdy mi navigace nepřepočítala jinou trasu, stejně bych se musel 60Km vrátit a najed na původní odbočení. Přitom například TomTom, ale i například on-line komunitní Waze do několika desítek metrů pochopí, že pravdu auto neotočíte a najde alternativu. Proč Sygic ignoroval alternativní cestu celých 60 Km, vážně nechápu.

Trasa

Poslední důležitou části při cestě do Chorvatska po vlastní ose je trasa. Existuje několik hlavních cest, ale i alternativních metod, jak se dostat do cíle. Přece jen všechny cesty vedou k cíli, jen někdy je to poněkud delší. My za dobu našeho jezdění projeli 3 hlavní trasy.

Nejstarší cesta byla přes Brno, Břeclav, Bratislavu, Maďarskou dálnici až k Budapešti a pak kolem Balatonu po dálnici k hraniční přechod Letenye až do Karlovaku. V Karlovaku jsme sjeli z dálnice a vydali se po staré cestě kolem Plitvic přes Knin, Snin do Splitu a z něj po pobřeží k cíli. Jednalo se o docela dlouhou trasu ale velice jednoduchou. Dálniční známky a poplatky jsme zaplatili v České republice, Maďarsku, a Chorvatsku. Na Slovensku jsme se tedy dálnici vyhýbali a téměř pokaždé jsme tak zabloudili v Bratislavě.

Druhá trasa vede přes Rakousko a Slovinsko. Zde jsme byli připraveni na placení poplatku V České republice, Rakousku a Chorvatsku. Slovinskou předraženou známku jsme z principu nechtěli a tak jsem volil objízdnou trasu. Tuto cestu jsme jeli 2× nebo 3× a pokaždé jsem trnul, jestli jedu správně. Jízda Slovinskem mě opravdu nebavila a nemohl jsem se dočkat, až budu za hranicemi. I když byla tato trasa relativně nejkratší, nejezdil jsem ji rád a tak jsem se rozhodl jet na poslední cestě trasou jinou.

Poslední trasou je trasa opět přes Slovensko, Maďarsko. Jen se tentokrát nejede dálnici až k Budapešti, ale pokračuje se po relativně nových pěkných placených úsecích na jih opět do Letenye. Tuto trasu jsme jeli poprvé a jako poprvé jsme se letos neztratili také v Bratislavě. Nicméně zde nás TomTom překvapil a poslední úsek před přechodem do Chorvatska nás navedl na kus dálnice na Slovinsko. Než jsme překročili hranici, tak jsme auto otočili a vydali se na město Lenti.

Cesta z navigací je vždy dobrodružná, obzvláště pokud chcete jet podle sebe a sem tam ignorujete vypočtenou trasu. Jak jsem psal, již řadu let používám navigaci TomTom, jezdí se mi podle ní dobře. Spokojený jsem i s mapami a mužů si celou trasu naplánovat pomocí průjezdných bodů. Mimochodem průjezdné body jsem zadával od svého prvního plánování cesty. Zde jsem udělal napoprvé několik chyb a povedlo se mi zadat průjezdný bod v protisměru dálnice. Stařičká navigace mě tak vedla přes sjezdy do protisměru, abych pak zase pomocí sjezdu najel zpátky. Jakmile jsme si toho všimli, a přiznávám, že to bylo první jízdou po asi druhé ukázce, abych sjel, jsem nechával ženu, vždy když jsme se blížili k průjezdnému bodu označit bod jako projetý a pokračovali jsme bez problémů dál. Dnes se již navigace takto nechovají a do protisměru dálnice Vás nepustí. Jakmile totiž minete průjezdný bod i o desítky metrů, označí jej jako projetý. Pro jízdu tak daleko jako je například Chorvatsko, mám moc rád naplánovanou celou trasu. Na displeji tak vidím, kolik to mám do cíle, kdy vyrážím z domu, a číslo se zkracuje. Údaje na navigaci tedy sleduji, dělám si představu, jak daleko jsem už ujel a kolik toho mám ještě před sebou.

Cesta a peníze

Náklady na dopravu díky vlastnímu autu se píší jen velmi těžko. Zaleží totiž na mnoho faktorech. Do nákladu je samozřejmě nutné započítávat vše od po dálniční známek až do spotřebu paliva a neposlední řadě také ceny za odtah či opravu dojde-li na cestě k problémům. První skupinou výdajů jsou tedy dálniční známky a mýta. Jezdíme obvykle na více jak 10 dní i s cestami a proto kupujeme měsíční známky. Česká dálniční známka vyjde letos pro osobní auto 440 Kč. Další dálniční poplatek platíme v Maďarsku, kde se dá digitální dálniční známka pořídit on-line a vyjde do 390 Kč. V poslední řadě jde o poplatek v Chorvatsku, kde projíždíme dvojici placených úseku do města Karlovac. Prvním z úseku od Maďarska se musí platit hotově a průjezd vyjde cca na 44 Kun. Druhý kratší placený úsek se již dá zaplatit i kartou a jeho průjezd vyjde na cca 75 Kč (21 Kun). Ty platíte na mýtnicích – Cestarinách.

Náklady na palivo.



Dalšími náklady jsou náklady na pohonné hmoty a zde se obecně cena stanovit nedá. Záleží, jakým autem jedete. Jak moc lidí máte v autě. Zdali si na střeše vezete střešní box přezdívaný rakev nebo jak rychle si to valíte po dálnicích. Mám vypozorováno, že střešní box zvedá spotřebu auta mezi 1 a 2 litry na 100 Km. Dále také záleží, jakou rychlostí si to svištíte po dálnicích a také jak daleko po dálnici jedete. Já například letos valil po dálnicích v České republice, Maďarsku, a na placených chorvatských úsecích a vždy jsem si držel rychlost pod 120 km / hod. V řeči otáček jsem držel otáčkoměr pokud možno pod 2000 otáčkami. Dostal jsem se tak se spotřebou na neuvěřitelných ale reálných 4,1 L/100Km při cestě k moři a na 3,9L / 100Km při cestě zpět. Pokud ale spěcháte, máte mlsné auto plné lidí, navíc se střešním nosičem, klidně se může spotřeba vyšplhat na 7L /100 což cestu prodraží téměř o 36L pohonných hmot bráno průměrem 32/L, byste zaplatili o 1152 více za jednu cestu. Pak je již na Vás, zda pojedete úsporněji nebo raději rychleji.

Poruchy.

Pokud se už vydáte na cestu po vlastní ose vlastním autem, musíte také teoreticky počítat s tím, že se k cíli bez problému nedostanete. Auto jako takové je přeci jen stroj, navíc oproti normálnímu provozu je namáhán mnohem více. Normálně přece s autem nejezdíte trasy dlouhé více jak 1000 km. Proto pravděpodobnost, že se něco pokazí, není úplně vyloučena. Existují na to dvě cesty. První je s teoretickým problémem vašeho plechového miláčka počítat dopředu a zvolit si pojištění na cestu, které kryje i problém s nepojízdností nebo poruchou auta. V tom případě je Vám pak poskytnuta pomoc nebo náhradní auto. Nebo se prostě finančně připravit, že by se to mohlo stát. Mi jezdíme do Chorvatska vlastním autem bez jakéhokoliv pojištění. A pouze jednou jsme měli na cestě opravdu velký problém.

Z motoru fordu se začalo docela nepříjemně kouřit a autem nešlo v cestě pokračovat. Tehdy jsem ještě nevěděl, že lze zavolat na pomoc z informační kartičky, která je součásti povinné pojistky a tak jsme zavolali lidem, od kterých jsme měli zajištěno ubytování. Ti kontaktovali chorvatskou odtahovou službu a ta nepojízdné auto odtáhla do nedalekého autoservisu. Celý příběh si můžete přečíst zde , nicméně abych to zkrátil. Odtáhli nás v sobotu ráno a za 3 hodiny jsme již s opraveným autem pokračovali k moři. Celé nás to stálo okolo 2000 Kč za odtah a 2000 Kč za opravu motoru. Celkem solidní cena za 3 hodinové zpoždění při poruše na motoru.

Mohlo by Vás zajímat

Odtah auta v Chorvatsku při poruše motoru

Seznam článku o Chorvatsku na tomto webu

auto | fotografie | chorvatsko | myslenky | navigace | rodina | skutecnost | zajimavosti |
Autor Ijacek.007 21.09.2018 Opravil(a) sokorka zobrazeno 3 751x Zoo Brno 2018
Chorvatsko a vesnice Mala Duba